Rozchod jako žánr

Sdílení dezertů jako kompenzace

Po nedělním dezertu se lidé oddávají snění. Jen zřídka své sny sdílejí. Thank God it´s not that simple in my secret life, zpívá Leonard Cohen. Ale protože současný člověk je hyperaktivní a extrovertní, objevila se nabídka: tlačítko sdílet. A tak lidé sdílejí. Hudební videa, apokalyptické scénáře, fotografie dětí, nabídky dovolených. A taky – fotografie nedělních dezertů, malá kompenzace nutkavé potřeby vydat počet. Neboť co je skutečně za oněmi dezerty, sdílet nelze.

Rozchod jako žánr

Jeden pořad na Primě má svou stálou rubriku: rozchody (celebrit). O čem to vypovídá? Sebestřednost spolu se ztrátou symbolických rámců, tedy triumf možnosti nad povinností, se staly chronickými. Je z toho prima žánr pro televizi. Moderátor se tetelí a k dobru dává další řadu rozeklaných dvojic. To vše i s detaily na internetu, chcete-li. Jak říká Michal Horáček: Žijeme v nádherné době!

Vanilkové košíčky

Ještě jste neměli ovocný košíček od pekaře Pavla? Ne?! Co jste to za lidi, zní povzdech lacanovského velkého Druhého, té tajemné postavy dohlížející nad našimi touhami. A tak zástupy poslušných jdou a kupují vanilkové košíčky. Před jejich rituálním pozřením je ještě musí vyfotit a odeslat na oběžnou dráhu digitálního světa. Důkaz velkému Druhému, soudci životního stylu.