Nedočkavá ouvertura

Nedočkavá ouvertura

Je skoro půlnoc a od Eiffelovy věže burácejí beaty. Tady se mejt nikdo nepůjde a ty tisíce laserů jen tak nepozhasínají. Dýdžej celebruje zábavu den před mistrovstvím světa v kopané. Nedočkavá ouvertura. A slouží čelem k lidem, po vzoru moderní liturgie, společenství stolování.

Kamera zabírá dav: tváře vytržené euforií. I tady nalezneme paralelu. Nabízím tuto: chrámová síň a na chladné zemi křižáci, v kajícném gestu se plazí k oltáři. A vitrajemi padající světlo světa a nekonečná vůle těch mužů vysvobodit Jeruzalém.

Paralela. Tak ostře nasvítí pravdu doby, že ani milion laserů dýdžeje to nedovede. Ach, jak jsme tento svět učinili ubohým…

Noc kostelů

Noc kostelů. Stačí vyťukat do displeje a ono už to člověka navede. Vyberou si lidé podle webové prezentace kostela? Předpoklad: dokonalé fotografie; co nejméně textu; nenáročný program; dobrá restaurace poblíž; dostupné parkoviště; a hlavně – žádné křesťanství! Vítejte v éře prázdnoty.

 
Highway to hell

Po silnicích kloužou stovky tisíc aut. To ovšem jen na poměrně malém okrsku Země, na dalších to jsou další stovky tisíc aut. Highway to hell.

Dříve byla notorietou domácnosti, člověka televize. Kdo neměl televizi, byl považován za nesvéprávného. Postupem času, zejména s růstem internetu se vazba mezi člověkem a televizí oslabovala až k bodu, kdy již veřejné mínění absenci televize nestíhá cejchem podivínství.

Na místo televize v době demokratizace luxusu (Lipovetsky) nastoupila hypotéka a automobil. Hypotéku nyní nechme stranou, automobil jako nesporně větší zlo dostává přednost. 

Kdo nemá automobil, jako by nebyl svéprávný. Zkuste někde pronést, že nemáte auto; a zkuste tu zprávu tuplovat tím, že ani neřídíte. Je to velmi exkluzivní zkušenost. Zažijete kainovské vyloučení, od nyní jste mimo společnost. Anebo bychom mohli citovat Agambenem oživený římsko-právní pojem homo sacer. Ve veřejném (ne)rozumu je postava neřidiče minimálně podezřelou. A zbývá se ptát, co si myslí žába, která takovému rozumu sedí na prameni. Tak třeba:

Automobilový průmysl je pilíř současného kapitalismu, fetiše HDP a pohádkových zisků postfordovských magnátů. Je tou žábou nenasytný průmyslník?

Automobil je spolehlivě nejluxusnější z věcí, ani za diamanty od Cartiera v konečném důsleku nedáte tolik. Mnozí, jen u nás průměrně tak čtyři lidé denně, zaplatí dokonce životem. Je tou žábou touha (po luxusu)?

Automobil je když ne synonymem rodiny, tak alespoň jejím nezbytným příslušenstvím. Dokládám: Jednou jsem dostal otázku, jak bychom to dělali (myšleno ona, já a potenciální děti), když by bylo třeba odvézt ráno jedno dítě do školky, druhé do školy a pak odvézt sebe do práce k vygenerování dostatečných prostředků na příští cestu do školky, školy a práce. Je to žábou mocný hlas druhu?

Nevím, možná je to, jak už bývá, spojení všech možných důvodů. Třeba někdy příště, až se mi dostane únavné reakce na mé vozuprosté žití, jen řeknu: Sedí ti žába na prameni rozumu. Kým je ta žába? A třeba se něco dozvím.