Ledová pohádka noci

Radosti hlídače parkoviště

Bere pár jogurtů, WC čistič a růžové kalhotky. Holka v Lidlu. Nezapomněla ještě něco k jídlu? zamyslí se teď u kasy. Všem stejně neúprosně ale měří pogumovaný pás, a ať zapomněla nebo ne, pokladní ji zdraví, jako že už je čas. Zaplatí kartou, neboť banka slibuje výhodný bankrot. Zdali si hned v autě vyzkouší nové kalhotky? říkám si. A pokud neodolá ani jogurtu, hrozí, že si je hned pocintá tou bílou hmotou. K radosti hlídače parkoviště.

Stihl zablokovat Pedra

Stihl zablokovat Pedra. Věta, nad níž by analytický filosof výstražně vztyčil prst a pokýval hlavou: ano, ano, on to říkal, jazyk je jen věcí konvence. A odkud to bizarní sdělení vyhřezlo? Ze sportovního kanálu, kluci na hřišti se o letním odpoledni rozhodli blokovat. A to se mohli projít jihofrancouzským městečkem, vypít kávu, pojíst bagetu…

Čtenáři za mřížemi

Po večerce, která je v devět, čtou vězni pomocí lamp čelovek. Je až dojemné, kolik času věnují četbě lidé společností opovrhovaní, lidé zlopověstní. A co pro ni jsou ochotní riskovat (kázeňský trest). Ze srovnání s úrovní čtení svobodného obyvatelstva se zdá, že vězení vskutku napravuje a vychovává. Snad by měl každý, rozhodně ale rekruti nečtenářské obce, čas od času odejít do ústraní některé z kartouz českých. Jak řekl jeden recidivista: Vězení je tady pro každého. 
 

Ledová pohádka noci

Čtvrť už se vydala tichu. Jen lednice vrčí svou ledovou pohádku noci, jsou jich v ulici stovky. A pár jedlíků se směle pouští po jinovatce trvanlivých salámů. V tom království na princeznu nepadnou, ale už dávno přestali doufat.