Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřání poetičky
Autor
MiSe123
Chtěla bych křídla
- a létat vysoko,
dotknout se zdánlivé svobody,
dát lásce sílu,
hrát večerním tichem
do noty milencům,
ztraceným v Rajské zahradě...
Chtěla bych spoustu lnu
- a utkat z něj látku,
na bolístky raněných
pýchou a pádem,
ušít šátek černý tomu,
kdo nezná víc než odraz svůj
v zrcadle mělké studánky...
Chtěla bych víno, zpěv
- a něžné noční milování,
jež nápěvem tesklivým
ukáže cestu osudu
a ztracená ve svých pocitech
tiše naslouchat nebi...
Chtěla bych chodit bosa
- po trávě v Měsíčním údolí,
líbat tě do noci,
přikrytá tmou a tichem,
pomalu na seně usínat
a při východu slunce vstát...
A chtěla bych znát pravdu
- kolik dní nám ještě zbývá,
než poslední kousek vášně
schová se pod sukni obyčeje,
než rty mé zapomenou,
jaké to je - milovat.
6 názorů
blacksabbath
22. 06. 2016...... piš, piš, piš....budu tě číst
Je ti patnáct let a to je věk, kdy ztěží lze určit, zda psaní poezie je přirozená potřeba zavolat do světa nebo naopak potřeba pronikat do myšlení jiných.
Máš tu dvě básničky, obě samozřejmě poznamenané zatím jen krátkou zkušeností, a přece je v nich jistý rozdíl. Ta pro babičku je lepší, protože se tě její odchod dotkl naprosto hluboce, nekompromisně, proto ve tvém psaní není místo pro vzletné a ne zcela prožité fantazie, zatímco tato druhá je oním zavoláním do světa, kde se samozřejmě otevírá i srdíčko, ale není zdaleka tak dotčené, protože především sní.
Ve druhé básni se snažíš vše pojmenovat nádhernými slovy, které jsou však spíše kontraproduktivní, působí jako fráze, známá klišé a čtenář si řekne, hold ...zamilovaná holka, kterou to přejde... a nic víc. Naše emoce, naše oprvdové city vyrůstají z obyčejných, všedních událostí a prožitků, jsou intimní, nepřenosné a čím civilněli je svedeme vyjádřit, tím blíže budou mít ke svým kořenům, tedy k oné každodenosti a budou mít potenciál růst a vrůstat do duší čtenářů.
Přesto pochválím dvě věci. Jeden šikovný obraz ...než poslední kousek vášně schová se pod sukni obyčeje... to je správné básnění, je to civilně podané a navíc životem ohmataná pravda. Druhou věcí je jakási citovost, která je sice silnější v básni pro babičku, ale i zde se hlásíš k vlastnímu srdci a to je jeden ze základních a nepominutelných předpokladů pro psaní poezie. Také rytmicky je to v pořádku.
Bude-li tě to bavit, pak budeš víc a víc zjišťovat, jak odpovědné je být vůči všemu, co prožiješ a následně vůči vlastním slovům, protože budeš cítit závazek nelhat a jen tak nekecat.
vítej :)
chtít je jen krůček od .. mít ... křídla už dávno mám a po měsíčním údolí běhám pořád... stačí jen zavřít oči
a kolik nám zbývá? nač to vědět... žít, to je to oč tu běží
ale seno nebrat... píchá .))))
jo, piš, piš, piš a hodně čti ostatní :)
aleš-novák
22. 06. 2016vítej.
křídla, víno, zpěv, touha po pravdě... jestli je tvým oblíbencem Seifert, zkus každému z těch témat věnovat jedno své dílo a neboj se pustit obraznost z opratí. Zatím víme o tobě jen to, že jsi nejspíš romantická.
Teď ještě přidat něco skutečně osobního,tvého... neboj se toho.