Všichni dobří občané

Paní učitelka z Prokopského údolí

Prokopské údolí, lesní stezka. Paní učitelka bere chlapečkovi z ruky kopřivu. Děvčátka si oddechla. Skutečně? Třeba mezi nimi je taková, co se těšila. Ale paní učitelka pálivý stvol nezahodí a kráčí v čele i s ním, podobna světici s palmovou ratolestí ze středověké mozaiky. Snad si kopřivu ponechala na znamení, že to ona zatím drží monopol na trestání. Zpomaluji tempo a sleduji vývoj situace. Až nabudete zletosti, pak se palte, jak je vám libo, řekne docela laskavě s důrazem na právní skutečnost. Ale zatím to budu dělat jen já sama, zvýší už hlas a začne šlehat jedno děťátko po druhém.

Další noc v novém bytě

První noc v novém bytě. Jedna z nejkrásnějších písní vůbec. Jak hypoteční bankéři člověku nepřejí: nejenom že se ho snaží okrást o peníze na úrocích, ještě ho chtějí připravit o možnost zažívat tu noc plachou jak stádo klisen stále znova. Žebráci v kravatách. 

Tropická noc

Tropická noc tě polévá jako pot řinoucích se po stehnech milenky. Už jsi celý slaný tou nocí a skrz okno pozoruješ v dálce medailon planety, usazený v rozbujelém poprsí oblohy. Je černé, až z něj jde strach; ale kdo se bojí a kdo nebojí, když je s cizí ženou v cizím pokoji. A je-li ta žena ke všemu perla Karibiku, statná do plnosti, pak není divu. Za tohoto počasí nebezpečně stoupá tlak, varuje hlasatel ve studiu ČT. Je to jeho poslední vstup, za chvíli si povolí vázanku a nechá se odvézt do některého ze žižkovských lupanarů. 

Všichni dobří občané

Autobus k Podolí. Na předloktí má vytetovanou lebku se zkříženými hnáty. Viděl to jako malý u svého táty. A co jeho synek, má už taky podobnou? Neví, někam se vytratil, naposledy psal z plzeňské čtvrti Bory. Tahle rodina, to by byla pro přílohu novin pěkná story. Ideální tak na sobotní dopoledne, co se v něm spravedlivě rozhořčí dobrý občan. Pak v tom rozhořčení praští s časopisem o konferenční stolek a z rukávu mu na svět vysvitne modrá lebka s hnáty. 

Erotický smír

Zlaté lázně. Svá umělá prsa nabízí pohledům. Už jsou celá čokoládová, od slunce i od fantazií okoležících mužů. Ale ta čokoláda není pravá, zaprotestuje možná občas někdo. A ona jako  by tu tichou námitku slyšela a na truc je vystrčí ještě výš, opře ty dva bodce až o samé slunce. Neboť ví, že slunce mírní spory, uspává do erotického smíru.

Večery osadníků

Nebude trvat a špekáčky vydají svou nezaměnitelnou vůni. Ani za nic na světě bych je nedal, nechá se u plamenů slyšet táborník a na důkaz ponoří oharek do víčka od hořčice. Kdosi pak uhodí do strun, aby tak i dálky, nezkrotné moře a pouště Divokého západu vydaly svou esenci. Uzavřeme za pomoci klišé, jež je ale v žánru trampské písně legitimní, touto větou: Tak jako ve špekáčcích nemusí být mnoho masa, ani v životě nemusí být mnoho skutečného, aby chutnal. A uhlíky rázem tiše doutnají…