Kavárna u Grácií

Kavárna u Grácií

Tuhle kavárnu mají na starost tři dívky. Občas tak zaslechneš růžové ááách a pak útlý smích. Dvě jsou tmavé, to je Robusta a to Arabica, seznamte se, a třetí je jak padlý sníh. Ani nerozpoznáš, zda ti srdce rozhoupala káva, nebo některá z nich.

Padlá bašta lásky

Nechávám si vyprávět, jaké to v Chebu bylo do konce devadesátých let: la città delle donne. Nejen proslulou nádražní, ale každou ulici lemovaly nevěstky v kalhotkách i bez nich. Pak zasáhl mravokárce a ony se alespoň vykláněly z oken a na chtivce nechávaly padat svá mléčná nadělení. Mnoho mužů z Frank tenkrát zaplatilo, jeden příhraniční starosta dokonce životem (vrah Čabrada mu teď posmrtně splácí dluh doživotním trestem). A dnes? Jen pár blouznivých poběhlic se toulá kolem nádraží, jako ztracení američtí vojáci vietnamskou džunglí ještě dlouho po válce, a vybízí k zpozdilému potěšení. Bašta lásky ale dávno padla.

Majitelka vážného pozadí

Napochodovala do vagónu energicky, ta mladá žena v teplácích. Zadek se jí třese ze strany na stranu, jako Gustav Husák v už slavném záběru z přípravy novoročního projevu, když ho režisér posouval doleva, doprava. Jen u toho nedělá žerty pro diváky. Ale co víme, jak se ten zadek tváří a zda dělá nebo nedělá žerty, když je v moci režiséra jejích intimních chvil.

Blízká setkání konzumního druhu

Do polí přistály kosmické haly z vlnitého plechu. Jsou všude. Blízká setkání konzumního druhu. Dřív tady kvetly pampelišky, bydleli hraboši a jednou za čtvrt století tudy prošel úředník v gumovkách, aby pak v mapách přepsal čísla. Rostliny, zvířata a lidé ještě měli společnou řeč. Teď se odsud rozváží tovar do celého světa. Chceš zubní pastu Perličku nebo nafukovací pannu Loli? Stačí kliknout a už ti ji kamionem vezou z polí.

Do kamene zakleté

Srbsko zakleté do kamene, ta malá středočeská Petra. Tady si nebojsové vyřizují své drobné s osudem a dole na ně koukají maminky s dětmi. A o kus dál dvě teepee. A v nich, skryti před zraky zvědavců, táboroví vedoucí Veverčák a Drnda právě chystají malým indiánům novou hru. Na pravidlech nesejde, pro ty dva je podstatné jen tolik, že malí indiáni musí být do půl těla nazí. Maminky pod skálou by jistě protestovaly, kdyby ovšem nebyly zaujaty tatínky horolezci, případně kamarádkami na druhé straně neomezeného volání. Ty dva uvidí až za pár let ve zprávách na Nově.   

Senoseč 21. století

Senoseč jako od Brueghela se tady nekoná. Stroje nadělají balíky a ty pak bez slávy a zájmu médií zmizí. A zatímco budou mizet, lidé z nedalekých Dobřichovic si v stínu domků zosnují plány na sobotní výlet do nákupního galerie. Život ztrácí barvy, kam se hrabou digitální obrázky na prosté dřevěné desky z šestnáctého století.

Po přečetní spalte

Svému laptopu dává vše, celou svou bytostí se promítá do obrazovky. Soustředěná jako by pracovala na prolomení šifry nepřátelské armády nebo starověkého písma, tváří se jako – Enigma. Pokud tohle zjistí kontrarozvědka, tento vlak nebude nadále v bezpečí. Zjišťuji tedy sám, o co v této nebezepčné hře jde. Vše je jinak, na obrazovce svítí titulek: Zpěvačka Shakira těžce nesla prohru Španělska na Euru. Jak říká Horáček: Žijeme v nádherné době!