Inzerce zn.Matrix

Upřímnost mé výpovědi se mi samotnému zdá šokující, ale proč a před kým bych měl něco skrývat?

Už přesně nevím, kdy se to stalo. Prostě si takhle v koupelně pucuju zuby a mačkám beďary. Dělám zkrátka věci, co po ránu dělaj běžně obyčejný lidi s chrupem a špatnou pletí. Takže čistím ty zuby (jsem na to dost pečlivej) a pak zbytek normálně vyplivnu. Na čemž by pořád nebylo nic zvláštního. Všechno dál nasvědčovalo, že se v mém životě nic zajímavého nestane. Zlom přišel o vteřinu později, když jsem se zadíval do výlevky a trochu se u toho civění zasekl. Už jsem se chystal plivanci na umyvadle pomoct vodou z kohoutku, když začaly uvnitř tý výlevky zvláštně přeskakovat barvy. Bylo mi to divný, tak jdu s hlavou blíž a ještě blíž. Čučím přímo do ní a sleduju, že je tam cosi jako nekvalitní textura. Nejdřív mě napadlo, že mám něco s očima. Prostě jsem tomu odmítal uvěřit. Kdo by taky věřil takový blbosti? Tak jsem je zavřel, promnul, podíval se tam znova a skoro celý den pak strávit zíráním. Nakonec jsem ji rozebral, nic nenašel a musel volat instalatéra.

Bylo to totiž odfláknutý jen z tý jedný perspektivy. I díky tomu jsem zjistil, že všechno kolem je simulace. Měl jsem už předtím čas od času podezření, že věci nemusí být takové, jaké se zdají. Najednou to ale byla realita. Chtěl jsem vědět, co je za tím. Najít někde trhlinu, nebo něco podobnýho. Pozorně jsem se díval a přitom dělal jakoby nic, abych náhodou nevzbudil podezření u nějakých strážců.

Jenže jsem k ničemu nedošel.. Postupně jsem se přestal bát potencionálního odhalení. Je možné, že strážci vůbec nejsou. Nebo je malý bug, jako jsem já, nezajímá. Stejně jako Neo žiju v Matrixu, jenže na rozdíl od něj, já znám jen tu vygenerovanou věc, co je kolem. Mezitím zdánlivě normálně funguju dál. Chodím z nudy třeba do práce, večer zajdu na pivo, jezdím na výlety a bavím se s entitama. Utrácím peníze, který v se bankách vymažou a stane se z nich něco jinýho... kořenová zelenina (to byl samozřejmě fór). Asi to zní zmateně, ale netuším, jak tyhle věci fungujou. Vlastně je mi od doby, co jsem to zjistil, řada záležitostí dokonale volnejch. Komu by taky záleželo na něčem, o čem ví co já...

Jen svýho psa (Jack Russell) jsem ještě nezavrhl. Dokonce ho mám pořád rád. Což je vlastně trapas, jako mít slabost pro plyšáka, nebo gumový mimino.

Občas přemýšlím, že se zkusím zabít, ale mám strach. Netuším, co se stane potom. Ona totiž pořád lepší tahle nesmyslná hra, než propadnout se do úrovně nějakýho Diabla.

Každopádně jsem se rozhodl to sepsat, protože doufám, že pokud žije a přečte si o mně skutečnej člověk, který už to třeba prokoukl taky, nebo díky mně zrovna teď prokoukne, tak se mi snad ozve.

Cítím se totiž dost osaměle.

Ps: Klidně se může ozvat i chlap, nebo ošklivka.