komu zvoní hrana...

proto bych nemohla být nejspíš nikdy redaktor :)) poezie je pro mě pocit, nemusím básni rozumět, musí mi něco sdělovat..  kdysi dávno jsem hodně četla básnířku eliot... její poezie byla těžko uchopitelná, ale pro mě tak krásná, že jsem na její básně vždycky čekala jako na dávku adrenalínu :))) úplně mě dostala jak byla melodická, úžasná a ... ani dnes neumím napsat, jaká vlastně byla...

moje psaní je o pocitech a vypsání se... touze vyřvat to do světa... přitom jsem spíš introvert :))

Nezbývá než souhlasit. Také bývám  někdy ne příliš bystrý, ale říkám si: jsem momentálně unavený...   : -))

Kolobajdo,

hledáme jinotaje, když nejsou přímo vidět, což je ovšem, myslím to neviděné spíše předností. Hledání je prostě obyčejná snaha porozumět a jstliže báseň je čtenářem čtena i jinak, než byla zamýšlena, pak je to spíše ku prospěchu básně, když umí nabídnout širší interpretaci. Důležité je, aby byl čtenář čtením potěšen, provokován v dobrém slova smyslu nebo třeba i poučen. To samozřejmě vůbec nevylučuje tvůj způsob čtení, zvláště, když tě napsané stejně potěší. To, co jsem napsal platí i pro dobře srozumitelné básně, i tam je dobře, když nabídne širší interpretaci. Abstraktní básně, ani pořádně nevím, co to je. Pokud se v některé, tak říkajíc nesrozumitelné básni nechytím třeba v jenom obraze či metafoře, které mi poskytnou klíč, pak jsou dvě možnosti. Buďto jsem ne příliš bystrý či momentálně unavený čtenář, a nebo jde o slátaninu. Stává se mi obojí a někdy svou kritikou, kdy něco nepochopím, co je pro jiné zřejmé, podráždím autora. A pak, když mi to někdo vysvětlí, omluvím se. Jednoduché. Nicméně pak už pro autora platím za blba.

Nic proti redaktorům poezie - předem avizuji, že abstraktní poezie není pro mně to pravé ořechové. Přesto si dovolím uvažovat o tom, že ONI v těch dílech hledají různé a jiné jinotaje, které autor snad ani nazamýšlel. Beru báseň jako celek - a tato se mi líbí...   /**

Mé hrany se taky dávno zaoblily :-)

jj... čas je velkej doktor :)) 

díky za čtení :)

bez komentu....................*/***

Evžo, tak to mě těší :)  když někdo dumá... paráda

Přečetla jsem, podumala a vychutnala......dobré to je. /T

jéje.... :))

agátko5, my jsme si nerozuměli, ty těžké kroky a těžké boty měly zůstat, jen ten úplně poslednířádek pod nimi podle mne měl jít pryč.

:))

agáto, o svoj pocit som sa nedelil s ambíciou písať za Teba :)

odlehčení - je výstižné k tématu básně, osvěžit mi tam nesedí... je to odlehčení k mým zádům, ke starostem a tíži světa - k tý hraně, na který se pohybuje :) nechám tak ... očekávání je sviňa :))) díky okoloidúci za pocit ... je fajn a bych i upravila, jenže nemůžu :))) tak mi to tam sedí správně

lnice, to mě těší :)

pro mě nej ta prostřední**

... rozumiem správne, že prostredná končila "těžké kroky těžkých bot" a že si tento koniec mázla? ak je tak, potom ma trochu vyrušuje "aby sobě kapku odlehčily". čakal som skôr niečo ako "aby se kapku osvěžily".

jj, nejspíš jsem se nechala unést připodobněním... zkusím trošku upravit.. ta poslední věta je kýčovitá, ale přesně vyjadřuje .. i přes všechno... ale máznu, protože já na tebe dám :) díky

goro, díky :)

nejlepší prostřední, ač i tam je nadbytečný poslední řádek, který jakoby rozmělňuje hlavní myšlenku ....těžké kroky těžkých bot...

V první jsi se nechala zase unést vlastními dobrými úmysly vydat vše, což je škoda, protože jinak jde o plynulou, hezky vyprávěnou báseň, stejné je to i v poslední básni, kde poslední řádek je, bohužel, už docela silný kýč a tlumí, podobně jako v té prostřední myšlenu a hezký obraz s hranou, která se zaobluje.

paběrkované klasy a slova....osiřelé cesty ve fontánách...parádní...