Proč jsou některé ženy tak zvrhlé

Pomáhat a chránit

Před kavárnami stolky a u nich holky. Ledovou kávu berou do parády, to je léto. A z těsných šortek stehna svítí nahé veto. Ale chodci se nevzdávají a pozorují, jestli si je některá náhodou nepocintala, že by nabídli malou pomoc.

Poslední sousto

Naposledy vydechl. V zahradní restauraci jedlík. Pak už jen tiše pozoroval slavíky v kleci a trávil špekový knedlík. Břicho vyklenuté hojností zářilo jak květ Prahy barokní. Náhle mu pod nos přišla vůně jahod v želé, už nebylo pochyb, i je uvězní v těle. Aneb pravý jedlík nikdy neřekne poslední sousto.

Hluboké čepy

Máme žízeň na pívo, tak co koukáš, nádivo?! říkají řečí těla ti dva chlapíci před pivnicí, když si na ohromná panděra pokládají půllitry. Páteční podvečer dorazil do Starých Hlubočep. A je hořký a je do pěny a je tak neměnný.

Proč jsou některé ženy tak zvrhlé

Svá obří ňadra přikrmuje vanilkovou zmrzlinou, ta černovlasá paní z Tesca. A bere taky víno, růžové, na večer. Začne zmrzlinou, moc si jí dá. Ale ne všechnu, je jí celý kyblík. Pak manžel otevře víno, hudbu a noci nezvratitelnou sudbu. Opijí se a ona celá opilá a růžová tím vínem nasedne nahým podbřiškem na svého muže. A on celý růžový bude na konci chroptět jak poraněné zvíře. Dojedí zbytek zmrzliny a vypravěč se zeptá: Proč jsou některé ženy tak zvrhlé?

Porkés a Chariboia

Bere si time o nákupní chvilce, neboť ta není bez dřiny. A tak sedí nohu přes nohu, ty stehna to je pletenec hadů, co uškrtili Laokoóna i se syny. Jsi jen v nákupní galerii, a přesto jakoby před uměleckým dílem. A tady, před ní, snad ještě lépe než před antickým sousoším měníš svou perspektivu smrti: krk bys nabídl…