Prvotní zážitek

Všechno v životě poměřujeme vědomě nebo nevědomky podle toho, jak jsme to zažili poprvé v mládí. Kdo vyrůstal v 60. letech, pamatuje si papírové tříkoruny a pětikoruny a pětikoruna pro něho budou vždycky velké peníze. Když dneska vydělává 30.000,- Kč, pořád uvažuje v intencích mzdy okolo dvou tisíc korun. Ty bral, když nastoupil poprvé do práce. Pamatujeme si účesy a oči holek ze základky, tehdejší sukně a džíny, stejně jako vždycky zjihneme, když slyšíme hity svého mládí. Zoufáme si z obrovské nabídky dovolenkových destinací a nechápeme, jak někdo může telefonovat hodinu v jednom kuse nebo být rodičům na krku ještě ve třiceti!!

I principy výchovy a chování si přenášíme z dětství od svých rodičů. Já jsem naprosto znechucen leností a bezzásadovostí dnešní mládeže. Sám jsem vyrůstal v rodině, kde platily zásady pruské výchovy a švábské skromnosti. Když někdo přišel k obědu byť i jen o pět minut později, oběd nedostal. Mého otce rozčilovalo, že se maminka vždycky ptala, jestli někdo chce hustší nebo řidší polévku:

„Ber to, jak ti to přijde a dávej všem stejně!“

Také dojídat se muselo: „Pokud toho máš moc, měl jsi to říct, když ti to máma dávala!“

„Nepřevlíkej se pořád, chlap musí nějakou zimu vydržet!“

„My uklízet nemusíme, my máme pořádek pořád!“

„Jestli si chceš něco koupit, musíš si na to alespoň 10% vydělat!“

„Tady máš sto dolarů a jeď si koupit kalkulačku do Prahy na Sokolovskou do Tuzexu!“ To mi bylo jedenáct let a v Praze jsem předtím nikdy nebyl.

Podle těchto zásad se snažím vychovávat oba své syny. Když jsme teď museli s manželkou oba odjet, byl jsem rád, že si je moji rodiče vezmou alespoň na tři týdny o prázdninách. Jaký lepší vzor bych jim mohl dát? Vždyť to výšeřečené  byly jejich zásady! Petr a Michael si je musejí vštípit teď v dětství jako prvotní zážitek, aby se jimi pak řídili po celý život.

„Pavlíku,“ přivítala mě máma, ale oči měla už jen pro kluky, nositele mých genů a budoucí propagátory mých zásad. Odjížděl jsem s blaženým pocitem a vydrželo mi to celé dvě hodiny, dokud nepřistoupila manželka, abychom spolu odjeli na letiště.

Vrátil jsem se o dva dny dřív a nedočkavě hned odjel k „dědovi a babičce“. Přijel jsem za tmy. Chalupu skoro nebylo vidět, jen okno v kuchyni svítilo. Přikradl jsem se, přikrčil a otevřeno škvírou poslouchal:

„Petříku, chceš rýži nebo brambory?“

Dvě různé přílohy? Co to je rozmazlování?

„Babi, já už nemůžu!“ naříkal druhý syn.

„Tak to nech, Míšo!“

Vtom se ozval odněkud z rohu u televize hluboký otcův hlas:

„Mámo, víš, že Pavlík by je nutil dojídat.“

Pětiletý, ještě upřímný Míša přisvědčil: „Doma nesmíme nic nechávat.“

Babička odpověděla spíš k dědovi, než k Míšovi, ale ještě spíše si povzdechla pro sebe:

„Ále, co! Však si pamatuju, jak po mně Pavlík už jako sotva chodící dítě zavíral šuplíky, když jsem je nechala votevřený, a narovnával ubrus na stole. A ten pořádek u něho v pokoji, takovej neměly ani holky … Pavlík je celej život nějakej divnej!“