Vévodkyně z Věstonic

Věčný pohyb milostné ranky

Čas siesty. I tady na Slivenci ho Julio Iglesias přikryl sametem svého hlasu. Jde zahradami a okny otevřenými do nicnedělání. A slunce pálí a pod baldachýny kdekdo hledá spásu. Třeba tamta paní. Jednu ruku v misce třešní a druhou si dopřává potěšení. Sleduju ji skrze klíčovou dírku branky, věčný pohyb té milostné ranky.

Erotický veraikon

Třeba se jmenuje Veronika. Na velké věci už v téhle době rezignovala, a tak do látky sých šatů otiskla svůj zadek. Erotický veraikon. A vprostřed rozdělen trojúhelníkem, jehož vrcholy můžeš identifikovat třeba takto: láska, víra, naděje. Hluboko dole je láska, tvá víra v ni nepolevuje a v tom, že jde jen s kamarádkou, v tom je jistá naděje.

Zverimex

V antikvariátu v Myslíkově prázdninová brigádnice. Holka s úsměvem do kokosu a hřívou divou jak hejno kosů, spíš by měla brigádničit v Hollywoodu. A přijde chlap s kolií a ona se nejprve pejska slušně zeptá, jestli se nechá pohladit a už ho drbe za ušima. S čumákem mezi stehny nahými od šortek je zvířeti dobře. Nedivím se. A zvažuji, zeptat se jí taky, jestli se nechá pohladit? 

Kosmická trojice

Na mostě dvě plnokrevnice. Opřené do zábradlí z kamene prohýbají se slunci k chuti. Nahřejí se na večer. To pak do jejich pokoje jako nezvaný host přijde muž zlatých vlasů a jména Hélios. A záhy bude bez kalhot a bos a ty dvě se kolem něj budou otáčet jako planetky. A náhle všem vzkypí krev, protože tahle trojice není svatá, ale kosmická.  

Vévodkyně z Věstonic

Jsou čtyři a rádi dobře pojedí. Dva manželské páry, co jim skončil výlet a tak se teď ze Smíchovského nádraží vrátí domů do Berouna. Vévodí jim široká ženská v těsných šatech, vévodkyně z Věstonic. Ta když se sehne, to člověka vezme silněji než pomník Stalina na Letné. Ne vůdcům, ale Erótovi by měla být darem skládána monumentální díla.