Okovy do bludného světa

Ponořeni v asfalt

Už i ocel slábne horkem, jen s řidiči to nic nedělá. Dál krouží svými klimatizovanými vozy po autostrádách, hlouběji a hlouběji ponořeni v asfalt. Kdyby se tak za nimi chtěl zavřít.

Okovy do bludného světa

Kdysi přišla kuriozita z Číny a k dostání byla jen u veksláků: hodinky s kalkulačkou; stroj na kalkulaci připevněný k tělu. Dnes kuriozita přichází ze samého srdce západního světa a je (musí být) k mání snadno: hodinky s telefonem. Jsou to svého druhu okovy, jimiž digitální technika kontroluje člověka: nebudeš mít oddechu, budeš stále online, podoben Apollinairovu Ahasverovi Isaacu Lakedemovi, který musel i souložit za chůze, neboť jeho trestem bylo věčně bloudit světem. Napadá mě, že digitální svět je takovým bludným světem. A jablíčková korporace nad ním už chřestí svými řetězy.

Pán much

Radiožurnál: české děti uspěly v mezinárodní soutěži! Úlohou je přijít s myšlenkou, která se dá nejlépe „zobchodovat“; součástí je mj. i „marketingová analýza“. Stín globalizace přikryl i naši polokouli, jistěže v ústavně přijatelné podobě: zatímco v Asii děti trepky šijí, tady vymýšlejí, jak je nejlépe udat. Nepochybuji, že mezi těmi malými manažírky vyroste správný pán much. A ten dostane hlavní cenu!

A kolik kB váží vaše duše?

V době, kdy Josef Laufer startoval svůj tirák a odjížděl s ním vstříc konci vztahu, měly věci svou distanci. Nyní jakákoli mezera zmizela, vše je okamžité, online, akce a reakce se počítají na vteřiny. A je to snadné, tiráci už ani nemusejí odjíždět tisíce kilometrů, aby se stali neviditelnými, stačí použít tlačítko Odebrat z přátel, Vymazat z kontaktů. Je to logika atomového kufříku, logika „humánní“ likvidace, vyhlazení. Zbývá prostor (lebensraum) několika kB. Právě tolik dnes váží duše.

Pokojem obchází přízrak

Když rádio zůstane stát přes čáru, hraje pak svůj noční proud hluchým uším. Je v tom něco přízračného, poznamenal Jean Baudrillard o televizi hrající v prázdném pokoji. Neplatí ale něco podobného pro rádio? Ty mrtvé hlasy, jimž už nikdo nedopřává sluchu, jako by ztratily jediný referenční bod tohoto světa: najednou jsou bez člověka, bez své první příčiny a bez důvodu. Pokoji čas od času obchází přízraky.