Živé alkoholy a schizofrenní Pýthie

Malý perský škrt

Vyšli si k mekáči na kraji Mnichova, že si dají žemli a limonádu, namísto toho zažili kanonádu. Olověná čočka. A není to zrovna hezké, jako když se v zimě z nebe snáší bílá vločka. Ach Němci, ti nenapravitelní romantici, nejprve si z nenaplněných kolonialistických ambicí ze země udělali malý Orient a teď se diví tomu perskému škrtu přes jejich selankovité vidění světa.

Orchideje pleti

Na holých místech těla se jí tvoří mokřady potu, je to slaná líbeznice. A tak prosíš horko, ať nepolevuje a ještě víc dá ty ženské do mokra. Neboť vše stéká jedním směrem. (Dovětek o náhodě: večer hlásili ve zprávách, že v americkém státě New York na místě mokřadů nečekaně vykvetly miliony orchidejí.)

Mechanika lásky

Má pěkné vlasy a lehký kašel z horka, v tramvaji holka. Hrudníček na půl palce, zadek ale pořádné dva válce. Ten píst by potřeboval promazat, starostlivě poznamená mechanik lásky a toliko ze slušnosti začne pomalinku, těmi úžasnými vlásky.

Do růžova trsání

Na sobě má jedovatě růžovou tuniku a pod ní nahá prsa. A s nimi po večerech trsá. Tuniku už nepotřebuje, neboť je pak večer, a růžová tam na těch místech je ostatně taky. A můžeš z toho mít až smrt.

O rozehnání mračen

Jako by byl nejméně nahněvaný bůh a vystupoval z mračen nad Olympem. Mračňák. Je to ale jen nespokojený muž z pražské periferie. Jede teď z té indiány zabydlené prérie, aby se na nábřeží dotkl radosti boží. Zatím ji v malé předehře věcí příštích chutná z hrotků pod lehkými tričky dívek. 

Snubní večery

Ulice byly ještě žluté podvečerem, a někde i namodralé. Ženy v bílých halenkách odjížděly tramvajemi ke schůzkám. Půjdou pak snubním krokem někam k hájíčkům, kde budou zmilovány. Noc bude namodralá, a někde i nachová. Ráno pak jednu z nápadnic nalezne náhodný chodec, bude mít sváteční halenku v ústech a od pasu dolů nic. V noci byl přece hic, řekne si a rychlým krokem se dá k domovu.

Živé alkoholy a schizofrenní Pýthie

Rány večera chrlí první opilce, Václavák už je celý potřísněn těmi živými alkoholy. Hluk a otupělé tváře, karneval západní společnosti. Stojím na kříži, čekám na tramvaj, když ke mně přistoupí stará žebračka, cikánka, a říká, že do ní Češi zarazili sekáček. Já na to, že peníze nemám, a ona s výrazem schizofrenní Pýthie cedí mezi zuby, že je taky mít nebudu. Pohladí si nafouklé břicho a je pryč.