Homogenita

 

V první škole

první žena mých tužeb

s copy na tašce s vlastivědou

mezi vrátky šeptá:

počkám si na tebe

až budeš kluk

 

když je agresívní

nemá pak tolik strach z toho,

co teprv tuší

i holčičky něžně panenkovité

mají skoro neomylnou intuici

 

tu noc se mi zdálo

že jsem vlezl do lví klece

a marně hledal v šeru

její oči svítící skrze mříž

 

když jsem je nenašel

přísahal jsem si,

že tohle ženám nikdy neodpustím

a vydržel jsem to od rána až do přestávky

 

kdy

 

v tom druhém snu hraju

tak samozřejmě v orchestru

na dechový tenký a žlutý nástroj z plastu. 

ještě  ráno v prstech cítím jeho pravidla 

ale neznám jeho jméno. 

---