Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVěčné břemeno vztahů
Autor
Movsar
Ještě si chvíli povídali. O jejích dětech a manželovi, co od ní odešel za jinou. Snad z nedostatku společných témat, a možná chtěli postel zabydlet někým dalším. Kdo ví, na co mysleli, když probírali právě tohle. Za okny padalo srpnové slunce a z mraků dělalo oranžovou šmouhu.
„Proč vlastně odešel?“ zeptal se, i když mu otázka proč připadala příliš obecná a tušil, že jí nelze docílit žádného porozumění, zvlášť ne v něčem tak složitém, jako je mnohaleté soužití a příčiny jeho konce. „Když nějakou věc položíš pod mikroskop, tisíckrát ji zvětšíš, může ten pohled být krásný, ale může být odporný a děsit. Něco jako na Serranově fotce Semeno a krev. Z romantiky je čirá hrůza,“ přemítala, „a my si byli blízko.“ „To ale platí pro oba, ne?“ „Někdo ale musí odejít první,“ ukončila tu malou špatně započatou disputaci nad konci manželství v digitálním věku.
Zmačkal papírové ubrousky, kterými si, zatímco si povídali, utíral přirození a oznámil, že bude muset jít. Nic nenamítala, bylo by to zbytečné a ponižující. Když si oblékal kalhoty, zavadil pohledem o fotografii jejího syna na poličce nad postelí. Pořád tam je, pomyslel si a vybavil si Žižekův postřeh, že sex je vždy tak trochu exhibicionistickou zkušeností vyhledávající pohled Druhého. Tak tedy malý Oidipus, pravidelný svědek jejich milostných chvil, hrnulo se mu s opovržením a psychoanalyticky užitečnou bezprostředností na mysl.
U dveří si slíbili opět se setkat, ale nebyl to slib ze starých románů, byl spíše nesnesitelně lehký. Možná si oba v tu chvíli vzpomněli na Kunderův úvod do románu, v němž se podává interpretace slavné Nietzschovy zvěsti o věčném návratu téhož. Kundera ji vyjadřuje jako perspektivu, z níž se věci jeví bez polehčující okolnosti své pomíjivosti. Jednoduše, člověk je odsouzen zakoušet jisté události stále znovu, neboť pomíjejí, a tím na sebe berou kouzlo nostalgie. A jakmile je něco takto vystaveno kouzlu nostalgie, nelze to volat k soudu, natož odsoudit.
Ta příšerná Serranova zvětšenina ejakulátu, sladký pohled jejího syna z fotografie na poličce hned nad postelí, zubatá řada rozvodových dní a žádná z věcí kolem nebyla s to v nich překonat jistý sentiment lásky. Blízkost byla nevyhnutelná. Oba byli odsouzeni zažívat svá trápení znovu a věčně.
17 názorů
díky přátelé, jsem rád, že to vedlo k zastavení se jakési spolumeditaci.
Jsem si teď četla ty svý komenty a samá hrubka...takže ještě oprava hrubek, kterých jsem si všimla a jsou fuj: nacpi a tipovala...
Adriana Bártová
08. 08. 2016MRM - meditace rozvedeného mládence, Kostrhunovo pojetí porozvodových meditací/ pozn.Svatba století/
chápu určité rozpoložení, které by měla ona povídka vyvolat, ale je to hodně filosofické a hodně složité, ačkoliv, kdyby nebylo, třeba by to nevyvolalo ono meditační rozpoložení jedince, kdo ví?
Forma není povídková. Intelektuálové asi přemýšlejí i v intimné sféře jinak než si třeba já vůbec dokážu představit /to komentování fotky a tak:-)/.
Ráda jsem četla, zajímá mne, jak uvažují odlišní příslušníci stejného rodu.
Četla jsem třikrát, než mi to došlo (ne moc dobré vysvědčení, pro mě:) Všechno, co jsem ti chtěla vytknout, se smazalo poslední větou ... Nevím, jestli jsem pochopila správně, ale já si svůj příběh (tedy, ne zrovna můj doslova:) ve tvém vyprávění našla ... že jsem ráda četla*
Přečetl jsem to, ale tomuhle druhu literatury prostě nerozumím. Těžko tedy říct, jestli je to dobré nebo ne. Upřímně řečeno, ani diskuzi v komentářích jsem moc nepobral. Inu, co byste ctěli od komerčního pisálka :-)
za monitorem jsem tím, kým být chci... jsem tedy blíž svému skutečnému já...tomu, které chci považovat za skutečné...v realitě jsem tím, kym být musím...kdyžtak si to promaž. Dobrou.
stvn vypadá jako zpěvák z nickelback, s ním se rovnat nemůžu, to je fakt.
pravý dialog ovšem je vždy jen ten živý. je v něm i mlčení, tón hlasu, řeč se může nekonečně větvit. tak může jeden druhému aspoň trochu přiblížit, co chtěl říct, když slova sama jsou vždy jen přibližná. lze si to pěkně představit na básni. její poslech anebo hluboké čtení ej vždy víc než když jen svítí z monitoru jako informace. i proto tady moc neuznávám poezii, internet ji popírá.
No, rozhodně je to zajímavý ufon z planety totální sucharov...celkem by mě zajímalo, co je to v reálu za figuru... asi bude taky takovej "neviditelnej", ale teba bych typla na ošklivějšího:D
soráč za ot... s tvým názorem o dialogu nesouhlasím...myslím, že na internetu může být dialog stejně hodnotný jako ten běžný...možná o hodnotnější, protože máš čas trochu vybrat slova...
ještě k té kritice, že je to exhibice. tak jsem to nemínil, ale ono vlastně to, co žižek říká o sexu platí o psaní taky, píšeme při vědomí pohledu druhého, vždy je to trochu exhibice.
že to nemá velkou záplateku, zvraty. uznávám, nemá. jak říkám, je to malá mediatce.
a ufon no pokec s ufonem přece musí být fajn. ale i tak jsem skeptický, podle mě na internetu nikdy nemůže vzniknout pravý dialog, jen výměna informací..
Si to nacpy třeba do prózy na pokračování:D
...máš stejnej problém jako StvN, jen on používá jiné prostředky než aluze ...ale jde o to, že povrch je uhlazený a vypadá chytře (schválně si od něj něco přečti...píše zvláštním stylem...dlouhé věty, hypnotická opakování...prvky snových výjevů ze světa šumu) ale uvnitř není většinou nic, nebo tedy spíš nic zajímavého.... to neumíte vymyslet něco, co má aspoň trochu hloubku...myslím v povídce...podle úvah narozdíl od StvN, se kterým je pokec jak s ufem, ty myslet trochu i umíš:D
je to meditace. oproti miniaturám už to mám za dorbnou povídku. ostatně je to jen věc pojmenování.
..jinak předposlední odstavec..nebyl z románů, ale možná si vzpomněli na úvod (jo určitě, nad tím uvažují běžně všichni:D) do Kunderova románu...se ti tam ty romány nějak nakupily...navíc Kundera už se dá "za starýho romána" považovat taky, takže se ty věty trochu i vylučují... a vůbec tam toho cpeš děsně moc ve stylu: čumte, jak jsem děsně chytrej... a zas to není zrovna ani moc povídka, ale spíš jen delší pocitovka-miniatura
aleš-novák
07. 08. 2016mohlo by to být i Věcné břemeno vztahů...