Jedna nevyprovokovaná úvaha státního zaměstnance

Taky si myslím, že je to spíš úvaha než povídka, ale ani jako úvaha mě to moc nenadchlo. Ano, začíná to jako povídka, dokonce jsem začala být zvědavá na hlavního hrdinu, na to, jaký příběh toho rána v jeho „krásném malém kanclu bez oken“ začne. Nezačal. Druhou polovinu tvoří spíš úvaha – zamyšlení, které je ale strašně obecné. Jak se začnou lidi šmahem házet do jednoho pytle (či několika pytlů dle jakýchsi „kast“), přestává to pro mě být zajímavé, protože vím, že život je jiný, složitější.

K jazykové stránce textu bych podotkla např. to, že uklízečka se píše s dlouhým í, slovo žlutomodré dohromady, doporučila bych vyhnout se dvojímu opakování „možná“ v jednom souvětí (Možná ani nevěděla, že jiná mladá Ukrajinka, možná…) a věřím, že formulace „jsme všichni předně proklatci příslovím“ by se dala upravit na srozumitelnější.

Diskuse pod textem je zajímavá (ne tolik z literárního, jako spíš psychologického hlediska).

careful, pokud jsi na tom teda lépe řekněme než já, a pokud ti přijde, že já se mám lépe než ty, tak co ti aktuálně brání v tom, abys dosáhla toho, co chceš? Zapomeň na rodiče, ti už tě za ručičku nevodí. Co vlastně teď chceš?

.

Na rozdíl od tebe si my myslím, že jsem složitější než kdokoliv jiný. Takže jestli si myslíš, že se vyznáš v lidech, je to možné, já si to o sobě myslím taky. Jenže ve mě se nevyznáš vůbec. A jestli se ti zdá že všechno vidím jednoduše? Možná. Potom ty to zase vidíš složitější než to je. Jisté je jedno, že urážet bychom se neměli. To jestli u čtení myslím nebo ne a jestli jsem bystrý? To je tvoje věc co si myslíš. Jenom to ale dokazuje, že se vlastně vůbec neznáme. Je to jako když si někoho zadáš v nějaký seznamce a výjde ti někdo úplně jiný. Prostě psát si můžeš co chceš ale měla by sis za tím stát. A musíš si za to taky zodpovídat. Já tě urážet nebudu. Abych byl upřimný, kdybych věděl jakým směrem se vydá diskuze k téhle povídce, nenominoval bych ji. Nominoval jsem ji z úplně jinejch důvodů než je tahle hloupá debata.

Existují různé testy osobnosti...

a že se tu neznáme? Já z toho co čtu poznám dost... možná jsem se naučila v lidech číst po hospodách (ne úplně ve všech... tak dobrá nejsem) ... umí to prý třeba i Manson (vyrost po ústavech) a jiní vůdci sekt... kdybych přesvědčená o tom, že jsem mesiáš, tak bych neměla problém určité povahy totálně zblbnout...

...a že ty u čtení moc nemyslíš a vůbec nejsi z nebystřejších, už vím taky dobře... že tohle máš za namyšlenost ti neberu, všechno vidíš děsně jednoduše, páč moc složitý nejsi...

Mě se nelíbí tohle: když lidi o sobě mluví, že jsou hotoví. Co to je za paskvil? Hotovej je tak leda chleba když vyjede z pekárny a to ještě kdoví jestli. A hodnotit se takhle navzájem? A ta namyšlenost, že já jsem lepší než ty. To je fakt otřes. Za chvíli by ste se kastovali jak Němci za války. Lidi, vžyť se vůbec neznáte. Napsat si sem může každý co chce. Ideální místo na manipulaci. A IQ? Takto změřit se dá pouze část inteligence a o osobnosti člověka to moc nevypovídá.

...jinak ještě k tobě Zdendo: ty jsi lepší než drtivá většina ostatních...žádnej vyloženej zázrak, ale než valná většina opravdu lepší jsi a to o dost... pokud zrovna nemáš ten svůj menzes:D... ani jsi to o sobě nemusel psát... já to poznala docela rychle, jen co jsem přišla.. a bříza taky není blbka...umí přemýšlet.. takovej StvN je člověk dobrej ve velmi úzké oblasti a jinak nepoužitelnej... ale furt je na tom taky líp než většina tady (natož tam venku), to se mu zas musí nechat...

soráč za Ot, autore...tobě posudek neudělám, protože tě tak moc neznám:D... 

Jo, kdysi jsme si s klukama na jednom fóru dělali nějaký prý snad odbornější test (nebylo to jako z Bravíčka... hodně otázek a tak) na složení osobnosti... mně tehdy vyšlo, že jsem typ generál...byly tam různé typy...třeba učitel nebo pokladní/obchodník a tak... ten můj typ osobnosti prý mají v populaci, co pamatuju, snad zhruba 2% a to ještě většinou spíš muži

Tak koukám, že tu byl dost mejdan, děti...

Jasně, že nemá vliv jen rodina, ale mnoho dětí se mimo ni fakt moc nedostane a pokud ano, pak často do prostředí, které je taky nezdravé (determinace)... samozřejmě je tu taky nějaká genetika.... a možnosti volby... jenže ty má někdo omezeny víc a jiný méně a z toho plyne nespravedlnost... já si třeba myslím, že jsem lepší než StvN a kdyby nám udělali testy IQ a jiné testy, tak bych na tom byla nejspíš líp... tedy podle toho, jak ho znám..tím neříkám, že není v ničem lepší...například si myslím, že pozornost udrží rozhodně líp než já a určitě bude pečlivější a nejspíš i zručnější, páč na ruce jsem levá... a jako chlap bude mít větší fyzickou sílu...nejspíš... přesto si myslím, že jsem chytřejší a nadanější...a taky mám víc přehled... myslím, že narodit se v lepší rodině, tak jsem někde jinde...

kdy je člověk "hotový"... to má každý jinak...ti nepříliš složití brzy a ti rigidní se nejsou schopni přizpůsobit...já se třeba učím rychle i dnes...

Pak je tu otázka, čím se vlastně měří životní úspěch... penězi? školou? tím že si vás někdo váží, nebo se vás bojí? tím, že jste se sebou spokojeni?... to poslední může fungovat i když sedíte v hospodě a jste popelář...

No jo, jenže co je hotový člověk? Ve třiceti? Ve dvaceti? V patnácti?

Zdendo, když pracuješ s lidmi, tak zjistíš, že to nejde tak dobře, to co si myslíš, změnit je. I když mu dáš ty nejlepší podmínky, tak to nemusí mít vliv. Proto říkám, že to je na člověku. Není to tak, že člověk žije ve sklenici a nemá šanci se sám rozhodnout dělat něco jiného nějak jinak.

Zdendo, tak jasně, ale o to nešlo, že :) 

Zdendo, tuhle logiku chápu, ale nesouhlasím s tím, že vysvětluje stav věcí a neosuhlasím s tím, že podmiňuje to, jaký život kdo bude žít. Podlemě hraje větší roli povaha člověka než to, co mu kdo ukazuje a říká.

careful, podle mě je vysedávání po hospodách příčina stavu života. Příčina toho, že někdo sedí v hospodě je jenom ta, že tam došel. Ale že tam půjde, to si zvolil sám. 

Nežiju v minulým reřimu careful. Samozřejmě že vrcholový sport je drahý, jakýkoliv. Ovšem jestli někdo trpí méněcenností proto že nemá na adidasky nebo jinou značku tak je to on kdo žije někde jinde. Já závodně běhal a o adidaskách se mi ani nesnilo. Jenže v tom není úspěch sportovce. Kvalitní boty tě zlepší minimálně, jdo pouze o to že si šetříš nohy. Proto dobré boty. Rekreační sport pro zdraví je levný, není nic levnějšího, na tom si trvám. Jenže musíš ho hledat jinde. My máme tři děti. Vcelku podprůměrný příjem. Když byly děti malí brali jsme dávky. Oblečení si děti nosily po sobě. Ale i kdybych neměl na nic. Tak na to aby chodili do kroužků do jakých chtěly, peníze byly. A na to aby chodily do Angličtiny taky. A školy jsme jim taky zaplatili, protože ta investice se vrátí. Auto jsme si pořídili až mi bylo padesát, protože děti byly přednější. A když se nechtěly učit říkal jsem jim, učit se nemusíš, ale když chceš abys moh o sobě rozhodovat, aby sis sehnal lepší práci, abys byl svobodnější tak se uč , nic jinýho ti nezbývá. Nakonec vystudovaly po dvou vys. školách. Ale musely chtít, v první řadě. Jinak jak jsem řek, já nehodnotím nikoho podle vzdělání ani podle nějakejch titulů. Zaleží jakej kdo je člověk a v tom případě si třeba té uklizečky vážím víc než nadutého vysokoškoláka.

K3: Jo a nejen hokej je nákladný...každé sportovní vybavení, vstup někam, nebo kroužek, něco stojí...se zkus mrknout kolik stojí tenis, karate, nebo jen běžecký boty, aby dítě nebylo ostatním k smíchu... asi nemáš moc přehled..nemluvě o tom, že pro chudého člověka je i doprava MHD nákladná záležitost...asi ještě žiješ v minulém režimu...

K3: To mlivíš spíš o pohybu...ten zdraví je...sport, to, co se za něj vydává, většinou zdraví není a ten vrcholový už vůbec...

StvN: No, já těch, ze špatných podmínek, co to někam dotáhli, moc neznám...vybavím si Rytmuse:D... kdežto ti z těch lepších famílií, pokud nezačnou fetovat, nebo moc bumbat, obyčejně špatně nekončí...

..to, že někdo vysedává celý den na diskuzích, nebo v hospodě, pak  není příčina, nýbrž následek... stále si se rodinkou nepochlubil... ale to je buřt... so třeba mysli, žes něco dokázal a dokázals bys to i kdybys se narodil jinde...ne, nedokázal...fakt NE!

bříza: O posledním i o všech ostatních odstavcích i o tom dílu jako celku si mysli, co chceš. Z mojí strany nemá žádný definitivní význam, který by čtenář měl (mohl) přesně rozklíčovat.

Vzhledem k tomu, že existují příklady na obou stranách, to znamená úspěšní lidé, kteří měli velmi špatné rodinné podmínky, stejně tak neúspěšní lidé, kteří mělo dobré výchozí rodinné podmínky, tak bych to tolik nepřeceňoval. Nejvíc záleží na člověku. Když někdo celé dny prosedí u netu na diskusích, tak si nemůže stěžovat na to, že měl blbé rodiče. To je každého volba. 

Spravedlivý je proto, že se dá změřit nebo zvážit. A jsou i různé kategorie aby si mohl každý vybrat podle své tělesné schránky. Ani není tak drahý, pokud nejde zrovna o hokej. Pokud jde o sport pro zdraví, není nic levnějšího, co pro sebe udělat. Ale to už jsme úplně odbočili.

..jinak, jo vychovat může... ale ta pravděpodobnost je dost bídná...jak chceš vychovat mistra, když nemáš na tréningy, dokonce ani na autobus, aby na ně jezdil... ale grázla tenistka vychovat může...to zas jo...ale bude to bohatý grázl a určitě si může najít cestičku, jak uspět třeba v podnikání s ubytovnami....

Spravedlivý? Ten je zas dost o tom, jaké mám kdo fyzické schopnosti, se kterýma se prostě sprostě narodil, a taky o tom, kolik je do sebe ochoten ládovat dreků... navíc je to záležitost úplně k ničemu...nic z toho není... úplně neužitečná věc...to už radši ten StvN, který si sice dost fandí a jak ho znám, tak jeho práci by zastal i šimpanz po lobotomii, pokud by teda docházel přesně a pravidelně:D...

Ale tady přece nejde jen o tu snahu a o úspěch. Nejlepší by bylo, kdyby si každej svou špínu a nepořádek uklízel sám, aspoň by poznal své druhé já. Nakonec ta chudá uklizečka může vychovat mistra světa a ta bohatá grázla. Jde o to, co dělá člověka člověkem. Rozhodně to nejsou tituly a postavení. Titul je jenom lepší startovní pozice, nic víc. A v tom je sport spravedlivý.

Uklízečky jsou většinou přes agentury a agentury mají v pařátech různí lidičkové, co vlastní třeba i ubytovny a ti mívají vazby vysoko...ono kolikrát nejde o to, že tam našinec dělat nechce, ale u o to, že s Ukrajinkou, co se tu špatně brání, se může líp zametat a vykořisťovat ji.

Mě by zajímalo, StvN, v jaké rodince ty ses narodil...brala bych tvé úspěchy, kdyby to byli chudí rodiče bez vzdělání...mít tatínka a maminku, co od dětsví vedou pěkně za ručičku, je totiž snadný a zvládne to skoro každej... a pak se hrozně prsí, jaké má úspěchy a jak k nim došel svou pílí.:D

Hehe, nechtěl jsem jít moc do hloubky. Může to být odhodlání, obětování, vůle a spousta dalších věcí. Chtěl jsem, aby to vyznělo tak, že snaha je něco víc a nechtěl jsem, aby to vyznělo tak, že snaha je něco zjednodušeného, jako říkají třeba děti: "ale já se fakt snažil", a přitom tam jenom seděl a čekal. Připomnělo mi to, když chtějí zaměstnanci přidat peníze a zeptáš se jich, proč, tak jejich odpověď je, protože už tu jsem dlouho. 

StvN: Vitex souhlasí se zařazením téhle povídky do PM.

Zdendo, dobře! Ale já nejsem kreten. Když se podíváš kolem sebe. Hrubé práce dělají většinou cizinci. Třeba na trhání třešní dřív chodilo mraky čechů. Dnes vyjímečně. Většinou Ukrajinci, Bulhaři, Rumuni. ale hlavně Ukrajinci.

Vitex: samozřejmě že máš taky pravdu, ale životní úroveň nenápadně stoupá, naše nároky na konzum také. To co nám stačilo včera, dneska už ne. Ale to je věc diskuze...

V pohodě. Já jsem rozjel úvahu mimo tvoji povídku. O úspěchu vím jen ze svého pohledu a setkávám se s tím, že mi člověk třeba řekne: nebudu se měnit, a pak mi řekne, že by mohl v pohodě dělat to, co dělám já. Jenže nemohl. Právě proto ne, že pro to nechce nic udělat, že se nechce změnit. Dejme tomu naučit se anglicky. Tys to vlastně napsal taky. Nešel bys do režimu tenistky, a já bych do něj taky nešel. A to je myslím explicitní důkaz toho, že snaha hraje podstatnou roli. Ať už pod snahou vidíme cokoliv. Pak ještě myslím hraje možná ještě podstatnější roli cíl.

Jinak pro vaši informaci u nás na Písecku je aktuálně 3% nezaměstnanost. To jsou většinou lidé, kteří ani zaměstnat nelze. Někde jsem četl odhady, že u nás schází desítky tisíc techniků, IT atd. takže někdo tenhle prostor zaplnit musí. A to jsou Ukrainci, ale i Slováci, Maďaři, Rumuni, pracují u nás třeba Indové, Mongolové a tak dále. Záleží na segmentu. Já když se projdu po fabrice, tak vidím odhadem tak 10% cizinců. No a zrovna uklízečky jsou Češky. Tam to není o národnosti, je to o tom, kdo je zrovna po ruce.  

Jinak lidé, kteří chtějí vyžít s tím platem, jak se bavíme, musí například bydlet pohromadě, aby sdíleli nájem a tím se jím sníží náklady na bydlení a jídlo už nějak pokryjí, to tak drahé není. Ale samozřejmě nemají možnosti s tím platem jezdit někam na výlety nebo třeba sportovat nebo se jít někam najíst. Takže já myslím, že "ukrainky" to dělají tak, že žijí pohromadě. 

K3: Já myslím, že se jim pracovat chce, ale některé práce ani nemůžou vzít, protože by je neuživily. Já fakt nechápu, jak to ty Ukrajinky dělají, že s toho platu vyžijou.

Já jsem třeba dělal ve skladu, poctivě jsem osm hodin běhal, pípal čtečkou, žádný leháro, a byl jsem vlastně spokojený. Ale musel jsem hledat a vzít něco jinýho, protože nám ze dne na den snížili všem plat ze 100 na 80 za hodinu a měl jsem tak tak na nájem. Do toho žena na mateřské, dítě. A to nežjem nijak luxusně. Naopak.

(PM se nebráním.)

StvN: Proč bych o tom neměl mít představu? Spíš jde o to, že mi podsouváš nějaké zamýšlené vyznění téhle (snad)povídky nebo nějaké její myšlenkové podhoubí, ale ve skutečnosti, v mojí hlavě, je to jinak. Mně vůbec nejde o to zjistit, proč jedna holka drhne schody a druhá hraje tenis. Zajímá mě spíš to, že je to vůbec možné. Že takhle svět funguje. A taky jde pak o porovnání pozice těchhle dvou s pozicí vypravěče a jeho ženy. Třeba. Tahle imprese mi stačí.

Ta uklizečka třeba uklízí, protože je úplně blbá a na nic jinýho nemá. Což mimochodem nevylučuje, že se musí celý život hodně snažit.

A o tenisu asi žádný iluze nemám. Naopak bych já nikdy neobětoval pro sportovní úspěch tolik času, kolik musí profíci obětovat, aby byli fakt profi.

Ještě jsem chtěl vzkázat, že ono Čecháčkům se pracovat nechce, protože jim práce smrdí, stydí se za ní. A proto vetšinu manuální práce u nás odvádějí Ukrajinci, Vietnamci, Romové, což jsou přece už také naše menšiny... Neznamená ale že jsou horší.

To je perfektní "úvaha", strefil si se. Filozofické téma které by se dalo vykládat na nespočet různých možností. Třeba že spadneš z takové výšky ja vysoko se vyškrábeš. V tom případě by na tom byla uklízečka lépe...

Proč nezaplatí českou uklízečku? Protože ta ukrajinská to udělá levně a lépe a přitom si vydělá víc než na Ukrajině a hlavně, má práci. Nakonec jsou spokojeni všichni. Pravičák/levičák. Bohatý/chudý. Vzdělaný/nevzdělaný. Rozdíly jsou jenom pomyslné, nikdy nevíš, co nebo kdo je lepší a kdo horší. Nakonec je to dobře, protože jeden bez druhého se stejně neobejde.

Já bych to nominoval do PM. Jestli souhlasíš, Vitex.

Řešeních toho, co píšeš, je podívat se na konkrétní případ. Nemám moc rád, když se porovnává konkrétní příklad s hypotetickým příkladem. Většinou docela dobře víme, jaká cesta přinesla někomu úspěch, ale už se tak docela nemluví o tom, jaká cesta předcházela opačnému případu, viz třeba uklízečka. Zeptej se jí. Ono je horzně jednoduchý říct, že někdo, kdo vytírá podlahu, by za jiných okolností mohl hrát na olympiádě tenis, protože to je vlastně taková trochu naše vlastní omluva, kdy si říkáme: já bych taky mohl hrát tenis na olympiádě, jenom kdyby ty okolnosti byly jiné. Klidně se s tebou vsadím, že míra snahy je v obou případech nesrovnatelná. Podle mě nemáš představu o tom, co všechno člověk obětuje tomu, aby byl na takové úrovni, o jaké se tu bavíme. 

Snaha je především jen jeden z mnoha hybatelů, které nás v žitotě někam posunují nebo neposunují. Ta uklizečka se možná snažila stokrát víc, než tenistka. Snažila se třeba vystudovat vysokou školu, ale její otec prohrál všechno v kartách a ona se musela sama starat o depresivní matku a čtyři sourozence. Anebo třeba vysokou má, třeba by na Ukrajině měla učit děti matiku, ale rozhodla se jít dělat do Čech uklízečku, protože to víc hodí a ona musí živit nemocnou babičku, která už několik měsíců nedostává důchod... Kdoví, jak to bylo.

Fajn.

Je o něco lepší, když to bude jako povídka i z toho důvodu, že na úvahu je to relativně mělké. Úvaha by měla v ideálním případě nabízet pohled z několika stran a tak dále. Ještě by to mohl být eventuelně fejeton, ale je fakt, že pak bychom si do role postavy promítli přímo autora.

Jinak snaha bohužel není všechno, i když mám za to, že snaha je nakonec rozdílový parametr. Je třeba si uvědomit, že snaha sportovkyně spočívá v tom, že sportu obětuje život včetně společenského, stravy, denního programu, tréninku. Uklízečka naproti tomu i kdyby pracovala šestnáct hodin denně, tak přijde domů a dá si sekanou nebo šunku, v pátek si dojde na drink a třeba si udělá dítě a bude randit s klukama a bude čekat, co jí přinese další den. Ta snaha je potom nesrovnatelně nižší. Kromě toho, že tu tenistku definuje její cíl, což bych řekl, že se u uklizečky tak docela říct nedá. Snaha se někdy zaměňuje za chtění. Jak vidno, úvaha to být nemůže :) Je lepší, když to bude povídka.

Ohledně toho, jestli je to povídka - Beru to jako žánr. Ve smyslu, že žánr napovídá nebo stanovuje meze, jak to číst. Když to prohlásím za povídku, může si čtenář víc domýšlet. Může si "vypravěče" (protože je to Ich-forma) představovat jako postavu, která má nějaý život, který nějak žije, ve světě příběhu. Jeho interpretace jsou automaticky správné, protože postava je fikční, žádné "správné řešení" nikde k dohledání není. Kdyby to byla oficiálně úvaha, čtenář by si přestavoval mě jakožto autora a já bych tím pádem vězel ne ve světě příběhu, ale v jakože reálném světě. A čtenář by mohl váhat, jestli to chápe správně, musel by možná víc vědět o mě jako o reálném člověku. V povídce jsou dvojsmysly k volnému (interpretačnímu) použití, v úvaze jsou to šifrované názory autora, který je z nějakého důvodu nenapíše naplno. ... Jinak, povídka je pro mě něco, respektive cokoli, co má aspoň minimální děj. A toho má jakýsi aspoň nepatrný děj. A konečně, mám nezávazně v plánu časem napsat volné pokračování, děj by se tam dostával spíš díl od dílu mimoděk. K tomu lze jistě namítnout, že jsem to tedy měl rovnou označit jako "próza na pokračování", jenže to zase sugeruje pro čtenáře dojem, že nejde číst třetí díl bez dílu prvního a druhého, což bych nechtěl - naopak by jednotlivé části měly obstát i samy o sobě. Proto jsem se nakonec rozhodl prohlásit to za povídku, i když jsem váhal.

"V tom" opravím. Děkuju.

A ještě Proseckému - Nechci prozradit, co je to přímo za instituci, ale minsterstvo to není. Státní zaměstnanci jsou i různě jinde. A proč nedají uklizečnám víc? Nevím. Asi nemají proč, když se vždycky nějaká (Ukrajinka) najde, co to za ty prachy dělat bude.

Konečně povídání o něčem! Navíc se to dá i číst... jen možná trochu moc zbytečně odskakuješ, nezdá se mi to moc povídka...spíš možná úvaha... a to s tím nezasloužila je takové schválně "dvojsmyslné?

...a vtom se píše v tomhle smyslu dohromady, ne? Jinak tip

Ani nevím, jesli má smysl a cenu se k tomu vyjadřovat, Zdendo. Jako fór dobrý :-)