Co jde srdcem skrz

Co jde srdcem skrz

Taková ta holka, co jde srdcem skrz. Potkáš ji všude možně, v tramvaji nebo metru, na ulici, v bufetu. A když je to právě tam, dáš si záležet, aby ses na ni podíval sytým pohledem. Jenže ona ten hlad pozná. Usměje se a řekne: „Tady nás hlad spojuje.“ A do vůně hovězího na hříbkách se položí její parfém. Jak říkám, je z těch holek, co jdou srdcem skrz.

Karen je ráda

Půlnoční program. Na trávníku se holky perou o šišatý míč. Kanaďanky s Angličankami, svádějí ragby v Riu. A utrží při něm mnoho ran. V šatně si je pak olížou, jsou to drsné holky. Jen Karen náhle sykne a řekne kamarádce zapřené do jejích zpocených stehen, že tahle ranka k ní patří odnepaměti. Brittany jen zdvihne své mandlové oči, je v nich cosi nesdělitelného, a zase je sklopí. Karen je ráda. 

Zapeklitý svět žen

Sice neroztřese stěny z panelů, ale tělo se jí tím smíchem jistě dobře třese. U sousedky mají dívčí dýchánek. Na stolku káva a vanilkový bochánek, propriety nedělního odpoledne. Co je pobavilo? Rozumíme tak trochu nedělním rituálům a snad i smíchu samotnému, jen těžko ale můžeme rozumět zapeklitému světu žen. A tak i tady zůstává tajemstvím těch čtyř sousedních stěn.

Několik dnů

Bývaly doby, kdy se lidé i několik dnů těšili, že si nechají v rádiu zahrát písničku. A těšili se, aniž by vůbec měli jistotu, že se dovolají. To je pryč. Stačí stisknout jediné tlačítko a přehraješ písničku i té nejzapadlejší kapely, třeba odněkud z garáže v Novosibirsku. Rychle jsme té možnosti uvykli. A těch několik dnů nám teď chybí. (Jak zvláštně vlastně působí jedna ze základních figur milostného diskursu „chybíš mi“ psána online s nárokem na bezprostřední odpověď.)