Vesmír nezná spravedlnost

Vesmír nezná spravedlnost

Kaštany letos rozkvetly dřív. Jsou jako hlavičky ufonků vystrčené do horkého pondělí, říká pán holčičce a vede ji sídlištěm. Je čas oběda, připraví dvě porce, a protože děti nerady jí, vymyslí si, že ve vesmíru člověku vyhládne. V šest ji u vchodových dveří předá ženě a slíbí přiletět zas za týden. A ona kouká jako ufonek do horkého pondělí, co zas už končí. Vesmír nezná spravedlnost. 

První člověk na skále

Žádné hlasy lidí. Jen vítr, cvrčci a průzračná hladina nebe. Ta skaliska tady jsou od nepaměti. Třeba tady na tom kameni, v den podobný tomuto, jen o desítky tisíc let dříve, seděl člověk. Co mu šlo hlavou? Kolem tráva do fialova. Tenkrát si ještě ženy nepořizovaly přeliv, ale už možná měly pojem o kráse a tušily, že se vždy bude vztahovat k přírodě. Teprve novověk krásu na jednu stranu přivede k dokonalosti, ale taky zpotvoří; to když ženám třeba taky nadiktuje všít si do hrudi dvě trčící boule. Ne, o tomhle nemohl mít první člověk tady na skále představu. Rozesmála by ho? Znal už humor a jeho hojivou sílu? Zas tak moc toho my lidé o sobě nevíme.

Stromy

Stromy tady nejsou dost veliké na to, aby v nich žili lidé. Leda by ustoupili z představ diktovaných realitními podvodníky. Tak tedy stromy barrandovské průrvy, chtěly by nám vonět jako ženy o pátečním podvečeru, když jim slíbíme koupit limonádu a a lístek do kina. A chtěly by nám být domovem, ale my se rozhodli je buďto chránit, ignorovat, nebo podetnout. Tak jako ženy o pátečním podvečeru. 

O chybění moře

Stojím na ostrohu připomínajícím příď lodi. Je celá z kamene a kotví v moři času a nikdo přesně neví, jak už dlouho. Jak moc nám chybí moře, dálka k dobývání neznámého. A tak se vztahujeme k dálce nebe a dobýváme pojem. Anebo jen tak hledíme k obzoru, betonovým zubům Stodůlek a koupeme se v slunci. Letos posledním.

Mluv na mě řečí milenců

V anglické písni se zpívá: Mluv na mě řečí milenců. To starým manželům ještě do usínání hraje noční proud. Dávno k sobě nemluví řečí milenců, ale jen řečí starých manželů. Někdy se dokonce nazývají mamka a taťka, což je s milenectvím v přímém rozporu. Ovšem ani řeč milenců není bez rozporů. Je v ní mnoho příkras a taky lží, přestože si nárokuje autenticitu. Možná je ta výzva zpěvačky jen naléhavou prosbou: Nemluv na mě řečí manželů, neříkej mi mamko. Nikdy!