Pochybnosti končí, když

Díky, Lucinko

*

Petr - díky

cikorka - vzpomínka na dětství ve válce...  jo - tak k věci: to je v poho... dík za názor

Zvukomalebnost, emoce, nálada, ale také podobné pocity rozpačitosti jako bříza... Nicméně ta zvukomalebnost mě chytla rychle. 

jo, ...*

břízo  jóóó - do smrti dobrý

Největší štěstí v životě je najít správného partnera. Já to štěstí měl a mám...  nevím, jestli tohle může říci i moje žena... (:-D

a2a2a - dík za analýzu i když pro mne jsou důležité i ty odskoky, jimiž  sám sebe o něčem ujišťuji a mám zřejmě falešný pocit, že jimi upřesňuji to, na čem mi záleží...

V zápalu debaty s břízou jsem nepoděkoval Lnici a quíčale, tak to napravuji: dík.

břízo: promiň - v prvním tvém  vstupu jsem měl pocit, že jsi četla povrchně a dílo odsoudila. Má reakce byla poněkud přecitlivělá, naopak si vážím toho, že ti i tak stála za napsání názoru, protože nakonec asi tvá poznámka k a2a2a vyvolala diskuzi, která měla dopad takřka definitorický.

neoOpica - neviem, čo si chcel povedať  a napokon: smrže sú dobré treba pod mäso, iba je treba vedieť ako s nimi narábať

Jsem rád, že k tomuto dílku vznikla diskuse a já tedy také vysvětlím, proč jsem dal výběr. Je samozřejmě do jisté míry subjektivní, protože trochu znám osobnost autora, třebaže jsme se fyzicky nikdy nepotkali a proto snad i rozumím obsahu. Někdy mne báseň zaujme jen jediným veršem, který má tak silný náboj, že překřičí všechny verše předcházející tomuto verši a to je i tento případ. Celá báseň až na dvě sloky nijak nevyniká, dokonce mi přijde i nadbytečně upovídaná a metafory s okny ve mně či sloka s loknama mi přijdou i docela kostrbaté, ale je zde několik silných míst, např.:

...na rozhodnutí tíhu...

...kontury měknou, když šerem mží...

...zapomínám pravdy, lži a cesty

   kontury a tíhy

   myslím jen na čáry styků

Zejména poslední řádek mi při čtení přišel velmi neúprosný,to vyrovnávání se s omezenými nabídkami životní (ne)perspektivy a úpěnlivou snahu nepřijít o to nejcenější, co máme. Blízkost. Dost možná jsem četl báseň úplně jinak, než ji autor zamýšlel, ale snad to není tak rozhodující, jestliže jsem našel něco, co na mne zapůsobilo. Báseň trochu víc filozofizuje než by básni slušelo, ale díky oním výše uvedeným veršům jsem to strávil. A když máte u básně pocit, že za ni vidíte tu tíhu, s jakou je nucen autor dívat se do vlastní reality, pak je snadné i uvěřit a co víc, vztáhnout i na sebe, třebaže v této konkrétní básni nedobrovolně.

Ještě chci dodat, že bříza bělohlavá mi přišla ve svých poznámkách korektní a i tento způsob spíše dotazování než vlastní kritiky je podnětný na obě strany.

moc hezké, Oldjerry

Adriano  - dík. Jsem rád, že se mnou souhlasíš. To jsou pozůstatky špatně pochopené učitelské fráze: »Co tím chtěl básník říci?« místo  vlastní otázky: »Kde jsem tohle zažila?«

Dobrý, promiň... ve mně prostě apriori vzbuzuje nelibost, když nemohu po takovéto kritice porovnat  způsob psaní. To není jen kvůli tomu, cos napsala ty - já jsem tu zažil i dost nechutné útoky, které začínaly podobnou kritikou lidí, kteří právě pod jiným nickem psali básně či povídky a pod jiným kritiky, nebo sprosťárny... . On už takhle net dává velkou anonymitu - natož s alternickem. Prostě jsem rád, když vím kdo je autor básně a kdo je autor kritiky. Tak se  ježím dopředu... vynech mne není příkaz, ale doporučení, protože já jinak psát nebudu, na to jsem už moc starý, abych potlačoval sám sebe jen kvůli nějakému  slůvku. 

břízo, nazdar - kdyby se všem všecko líbilo tak by vlastně nemělo cenu psát. Hned zkraje píšeš pravdu pravďoucí, ale nevyvozuješ - prosím: jen podle mne!! - správné závěry. Vždyť vůbec není pro tebe směrodatné, co mne k tomu psaní přivedlo... cílem je navodit ti náladu, situaci, kterou ti báseň připomíná, dotvořit si ji podle sebe. Nepátrej po mém nitru (sám se v něm nevyznám ani po tolika letech života). Buď ti to něco řekne (a to ti asi připomněla něco ne moc dobrého - podle reakce), nebo  bez mrknutí oka jdi na další, třeba to pro tebe bude ta správná - i když pro mne a pro jiné ne. KAŽDÝ JSME VELICE RŮZNÝ a z toho vychází vztahy, děje, stavy, skutky, pocity - život.

Jinak s tebou souhlasím: každé tečky od a2a2a si vážím, protože nikdy nedává nic zadara a bez důvodu. Někdy se sám divím, když najde  silný motiv v mé práci, o němž ani já nevím... (:-D

Danny, Gora, Kočkodan - díky a to každému zvlášť...

Zamlouvá se mi:-)