Tlumočnice vášně

K povinnému dosnění

Je pondělí ráno a tramvaj nemá široký úsměv. Ale má velká okna a domy v ulicích zas mají kouzelné čepice. Jenže ani to cestující nevytrhne z uvízlosti do víkendu. A na Újezdě už otevírají kavárnu U Knoflíčků. Třeba v některém úřadě, kam nostalgici míří, mají interní směrnici, podle které každý zaměstnanec musí v pondělí ráno do kavárny k povinnému dosnění. Řetězec závodních podniků už přijal i název: K dosnění.

Augenblick nad Klárovem

Ze zatáčky nad Klárovem je to Praha doširoka otevřená. Ale ten pohled ti svižná tramvaj dopřeje jen na chvíli, na drobný augenblick. A můžeš to mít jen za světelný otisk na sítnici, drobný trik. Anebo pod sebou můžeš vnímat aglomeraci rozpohybovanou životem, neboť je pondělí ráno.

Pyramidy v písečné bouři na trase B

Je to bochánková blondýna z Čech, ve tváři ale chová orientální rysy Kleopatry. Prsa má mocná jak starověká říše, div jí nepraskne knoflík u košile. A v té písečné bouři dvě pyramidy. Kolik mužů už si myslelo opanovat je a kolik jich pohřbily…

Tlumočnice vášně

Culí se na sebe jak líbeznice. Jedna je anděl, druhá pekelnice. Prožily básnivou noc, jenže ložnice není hovorna, a tak musí ten příběh dopovídat teď. Je to příběh o sapfickém štěstí, co jim ho snesly starověké bohyně do klína. A ony ho opatrují, těší se jím a překládají ho do jazyků vášně. A těch není málo.  

Mléčné vytržení

Neměla smělý výstřih a v něm barokní pamětihodnosti. A přesto. Procházela ulicemi Vinohrad ve volném tričku, pod kterým se houpalo a špičatilo mléčné vytržení. A muži k němu vrhali pohledy docela jalové. Byl horký srpnový den, a tak je možné, že prostě jen žíznili.

Vítej doma!

Krev jí zurčí stehny, jak tančila by na pletenou a lásce dělala radost. Namísto toho musí domů. Tak teď jede dvanáctkou a ještě si cosi špitá s kamarádkou. Skrze telefonek, přirozeně. V obýváku ji pak přivítá manžel s dvanáctkou na konferenčním stolku a špitne: „Masíčko by nebylo?“ A když uvidí její otrávený pohled, přitáhne si ji k sobě a tvář zarudlou alkoholem ji zaboří do rozkroku. Zamele tam s ní, vydá chrochtavé zvuky, pak nanovo a ještě jednou. Zvedne oči a tupě se usměje. Jako by říkal: Vítej doma!