Šíleně smutná princezna

Mexiko v tramvaji

Z tramvaje je mexický bufet. Ne, nestřílí se, mleté maso zůstává v žemli. Holka, taková k přehlédnutí, pojídá burito. V tropickém horku dobrý nápad! Hovězí opar je bezlítostný, mondénám bere jejich Dior, Chanel, Yves Saint Laurent, mužům zas opiový sen. A tak v tom voze stojíme ve své hovězí nahotě, sprostí jak mexičtí houskaři.

Šíleně smutná princezna

Nepustit v sedm zprávy, myslel bych si, že si někdo na Barrandově dělá pořádný táborák. Roští, špekáčky, kytara a tak. Jenže to vyhořely ateliéry. Všechny ty kulisy, režisérské stoličky, rekvizity a šatičky pro princezny vzal oheň. Napadne tě, že princezny teď budou nahaté. A s plamínky v očích, holky nestydaté.

Rouault a cesta z misantropie

Mohutné želatinové kopy masa, rozkolébaného masa, na které už nikdy nikdo nevtiskne jediný upřímný polibek. Tak syrově se vyjádřil o prostitutkách, které tak rád maloval, Georges Rouault. Pak už nemohl snášet svou misantropii a vydal se cestou náboženských témat, kde člověk a nenávist k němu nemají místo. Jeho umění mu poskytlo prostředek, jak se i epoše smrti Boha vyrovnat s nihilismem ducha. V obraze ještě stále Bůh přebývá. Tak jako i v Rouaultově prostitutce stále přebývá něco z ženy, pro co jí lze vtisknout polibek docela upřímný.

Tváří jí jde červánek

Tváří jí jde červánek, i když je teprve poledne. Předčasná šmouha do oblohy. Odkládá šaty, před pohledy mnoha lidí je nesvá. Ale oni jakoby těmi pohledy, s něhou a pochopením, říkali: Stále jsi svá. Zlaté lázně.

Dobrý občan

Srpen si usmyslel výheň. Až ve svém konci, polibek na rozloučenou, polibek horoucí. Slunce uspává jako přírodní hypnotikum, ale taky bronzem polévá nahou pleť dívek na plážích. Napínáš únavu, co kdyby tě předvolali k podání svědectví, jak to s tím jejich opálením z konce srpna bylo. Jsi prostě dobrý občan!