Kokodrýlo

Kdysi dávno, když byly moje děti ještě malé,  vyrazili jsme do Bibione.

To bylo po revoluci dobrým zvykem. Dobýváme světové pláže. 

Moje mladší dcera, čtyřletá, si moc přála nafukovacího krokodýla.

Dlouho jsem se k nákupu odhodlávala.

"Maminko, ty to dokážeš!!!!" fandila mi starší dcerka.

Neumím nahlas pohovořit v žádné cizí řeči. Možná, kdybych požila, ale já na to moc nejsem.

Nedalo se nic dělat a vstoupili jsme do krámku. 

(Nyní to bude kruté, vše cizojazyčné napíši foneticky).

"Dobrý den, Bite ajne grose aligator."

Ten mladý muž zřejmě potkal již mnoho českých turistů a tři opálené plavovlásky v různém věku,

jej zřejmě pobavily? zaujaly? dojaly?!

"Si, si, kokodrýlo!!!!" zajásal a přinesl krabici.

Tolik radosti, co nám na pláži přinesl "kokodrýlo", stálo za tu nahlas vyslovenou větu.