na rozhraní...

na rozhraní mezi Plzní a Dobřanama...

den s noční můrou

 

něco tu moc hezky voní

nedokážu nic vnímat

jen tu vůni (vanilkové svíčky)

 

bojím se vyjít z domu

vždycky se obuju

a práh předsíně říká...

(následuje zouvání a pocity viny)

 

mé ubližování sobě?

snad nikdy neskončí, nebo ano

noční můra mě doprovází i za dne

vrací se mi, asi tu něco zapomněla

 

kývám se ze předu dozadu

ten pohyb mne uklidňuje

 

bože, jen ať nepřijede pošťák!

 

 

 

pavilon 29

 

neřízený smích ostatních

ohlušující slova

a kroky po chodbě

pavilon 29

pochopitelně zamčený!

 

pečlivě mne prohlédli

a zapsali každou jizvu na těle

s otázkou: kolik jich máte?

nedokázala jsem odpovědět

řekla jsem prostě:

67 na levé ruce

a pak mi to přestalo bavit počítat

 

odkázána jít si lehnout

(neboť jsme přijeli po večeři)

dostala jsem jiné prášky

byla jsem vzhůru celou noc

 

nedokázala jsem brečet

každý zvuk byl mnohonásobně větší

bála jsem se

 

a z venku byli slyšet pávi

...první noc v Dobřanech..

 

 

 

 

chybí mi

 

čekám na ten okamžik

až léky zaberou

vím, není to hnedka

můj svět je oděn do bíla

má vyšperkovaná schizofrenie

ztrácím sebe v tom oranžovém domě

 

nepamatuju si, co dělám

mám si chodit měřit tlak

při přijetí jsem měla 90/45

bylo mi špatně

nepamatuju si kolikrát jsem byla v sesterně

sestřičky z nás mají srandu

 

ach, mé hlasy

nikdo jiný se se mnou nebaví

jsem ztracená v sobě

chybí mi obejmutí

 

 

 

 

 

---