Pro dobrotu na žebrotu - fejeton

   Při revizi v dětském pokoji jsem usoudil, že úklid zde může být proveden už jen kohortou nadpřirozených bytostí anebo svazkem ručních granátů. Hračky tady, hračky tam - slouží ještě k dětským hrám? Ne! Tak tedy pryč s nimi! Instruoval jsem potomky, že si mohou nechat pouze nezbytné minimum a přebytky rozdáme potřebnějším.

   Nesmlouvavě a s vervou jsem se vrhl do bleskurychlého třídění. Děti nejprve zkoprněle zíraly, a když konečně popadly dech, opustily pokoj. Ne nadlouho – přišly s maminkou. Ta se na mě povzbudivě usmála a tónem, kterému jsem přestal odporovat už dva dny po svatbě, pronesla, že se úklidu ujme sama. Pochopil jsem, že vše podstatné bylo vyřčeno a vycouval z pokoje.

   Druhý den jsem byl vyveden jako cvičený medvěd opět do dětského pokoje, byly mi ukázány několikeré hromady vyřazených hraček s dovětkem, že jimi mohu obdarovat nedalekou mateřskou školu.

   Ještě pořád mi dělá radost, dělám-li své rodině radost, a tak při nejbližší vhodné příležitosti jsem iniciativně hračky naskládal do auta a odvezl na místo určení. Předškolní děti projevily nelíčenou radost a paní učitelky nadšeně hovořily o březnovém Ježíšku. Se skromností sobě vlastní jsem se pokusil lehce začervenat, zamumlal slova na rozloučenou a cestou zpět jsem nabyl dojmu, že si ohledně dobrých skutků mohu do pažby udělat další zářez.

   Radostná nálada a povznášející pocity mě přešly hned poté, co jsem otevřel domovní dveře - jako žalující memento tam stála uplakaná dcerka a v náručí křečovitě svírala nahatou panenku. Ten obraz mě vyděsil. Zažila útok pedofila? Či jí snad bratr snědl oblíbené bonbóny? Ne, nic takového, jen svou panenku neměla do čeho obléci.

   Ano. Ve svatém nadšení a snaze po dobrém skutku jsem do mateřské školy odtransportoval i ty hračky, které si děti chtěly ponechat. Tedy ne úplně všechny. Téměř všechny. Pokusil jsem se plačící děvče ukonejšit slovy, že s přicházejícím jarem se neoděná panenka alespoň nebude v šatech potit, ale přilil jsem jen olej do ohně. Bylo mi jasné, že se nemohu do školky vrátit a požadovat čerstvě darované věci nazpět.

   Manželka byla jiného názoru - po překonání počátečního šoku vedla na mou adresu poměrně dlouhý monolog, který jsem si nedovolil ani jednou přerušit. Vybírám stěžejní body:

1. Herodes byl proti tobě břídil.

2. Aktivní blbec je horší než třídní nepřítel.             

3. Maminka mě před tebou vždycky varovala.

   Co dodat? Choť zorganizovala rychlou akci a po krátkém a srdečném telefonickém hovoru, ve kterém si popovídala s paní učitelkou jako žena s ženou, domluvila, že si dcerka může pohřešované hračky přijít vyzvednout.

   A já? Čekal jsem uznání a pochvalu, přišla studená sprcha. Zase. Řeknu vám – už začínám být otužilý!