Assumptio Jagri

Assumptio Jagri

Lidé čekají na Jágra. Už celé hodiny. Prý se jim na moment ukáže. Možná tenhle „zlatý hoch z Nagana“ bude jednou mít i svou figurku na orloji. A vydlabou ji celou z černé pryže. Radní si nebudou jistí, zda toto naorlojvzetí lze uskutečnit již za mistrova života a předčasně ho tím zbavit světské tíže. Ale od toho nakonec ty moudré muže máme, aby řešili právě takové složité otázky.

O pravdě

Usmívá se nad tím světem, neraněná uvadajícím létem. Vystoupí v Nových Butovicích, patrně ji tam nahoře čeká sladká hra: doma ve vaně bude plavat s delfínem nebo se chystá obědvat s Luisem de Funésem. Pak jsem si uvědomil, že držela taštičku s cizokrajným nápisem. Patrně si přinášela šperk z města. Pravda bývá poměrně prostá. 

IKEA

IKEA. Domov obludně zvětšený. Tam jsou sedačky, tam kuchyně a tam skříně. A tam postele, na těch se dělají děti. Restaurace je přirozeným dílem do koláže, cinkání příborů je zvukovou kulisou domácnosti. A pobíhá tady spousta dětí. Možná právě tamten drnda byl počat na posteli Tyssedal. Nebesa za příplatek 499,- Kč.

Pod sochou knížete

K soše svatého Václava přicházejí ženy místní i ty z dalekých krajů. A obětují. Obětují svou tělesnost. Pohledům knížete vystavují zadky v těsných šortkách, ňadra v hlubokých dekoltech. A některé přidají. Kníže je rád, léto se uzavírá, už mu to taky končí…

Autobus

Jel bych tím autobusem světa kraj. Přistoupila ve Starých Hlubočepích a voněla směsí parfému, nahé pleti a levné limonády od stánku. A měla dvě děti, zuby do kokosu a vlasy do vánku. Stoupali jsme zákrutami Slivenecké, slunce pálilo poslední letní pohádku, den byl všední a nevšední. 

O lehké bagáži

Dvě jsou plavé, jedna je černoška. A jsou samý smích a z něj zubů sníh. Patrně cizinky, táhnou si kufr na kolečkách. Vejdou se jim do něj jejich světy? Jak by ne, radost, svěžest a mládí nic neváží.