Had

   Zklamal ji,aniž by to tušil.Jenže to udělal a nedalo se to vrátit.A tak se jen trapně usmíval,když na něj křičela a nadávala mu,že to neměl dělat.Křičela pořád,dnem i nocí a on jen seděl a usmíval se.Teď už ne trapně,ale studeně.Usmíval se jen proto,aby ji utvrdil,že si stále stojí za svým stupidním a felešným názorem,že on má pravdu a že ji přece nemohl zklamat-On,ten nejlepší z nejlepších.Ona nepřestávala křičet a on se nepřestával usmívat.A tak to šlo dál a dál,i když ona už nemluvila o tom,že ji zklamal,ale o tom,jak je nevděčný,neochotný a nudný.To ho rozčílilo.Ona,ano ona,si dovoluje o něm prohlašovat takové věci!Copak může být nudný?On?přestal se usmívat.Jeho rysy v obličeji ztvrdly natolik,že přestala křičet.Zato on začal.Copak si může dovolit ho takhle urážet?On byl přece zvolen za pána tvorstva,tak jak si to ona,obyčejná žena z předměstí,odkud ji vytáhl,může dovolit?Neměla sílu ho dál poslouchat,ale on svou energii nepostrádal,protože se,až do této chvíle,vůbec neangažoval na existenci ničeho,přestože byl tím nejvyšším.A tak mohl pokračovat v ničení jejího svědomí ještě hodně dlouho.Když viděla,že jen tak křičet nepřestane,posadila se do pohodlného křesla a naslouchala.Ale ne jeho stupidním kecům.Naslouchala sama sobě.Přemýšlela.čím že ji to vlastně zklamal,ale už ani nevěděla.Tak se zamyslela nad tím,co tam v té hnusné a páchnoucí místnosti vlastně dělá.Nepřišla na žádný důvod a tak se zkusila zamyslet co tam dělá s ním.Vždyť  je tomu už dávno,co k němu začala pociťovat odpor.Nechápala se.Žila  s někým koho si nevážila a koho nesnášela.Najednou její myšlenky přerušil proud hnusných slov,které vypouštěla jeho masitá huba.To ji opět zklamalo.Byl to jen hnusný panák,který jí opovrhoval.Tentokráte to na sobě nedala znát,jen se co nejtiššeji zvedla a odešla.U dveří ji zastavil opětný příval jeho hrubé řeči.Zastavila ser,otočila a podívala se na něj.Pořád mu z huby tekl ten proud,ale teď už to nebyla její věc-to poznal i on sám na její reakci.Jen se otočila a ušklíbla.On chtěl zastavit ten proud,ale nevěděl jak.Podíval se na ni,chtěl se snad i usmát,ale nešlo to,protože ta odporná slova se změnila v dosud nepoznanou a nezvladatelnou hmotu hnusu.Ten rychle opouštěl jeho tělo a pomalu se jako had pohyboval k ženě u dveří.Ta se jen usmála a odešla.Avšak ten had stále narůstal.Muž jen stál a bezmocně se díval jak se skládá do té malé a zatuchlé místnosti.Nikdy si neuvědomil ,že má v sobě tolik hnusu a opovržení.Had už byl všude po místnosti v úrovni jeho ramen.A ona se mezitím procházela v místech,kde byla doma.Kdysi dávno předtím,než si jí všiml.Tím počala její zkáza.Procházela se tak celé dlouhé dny a noci.Začalo se zhoršovat počasí ,a tak si chtěla zajít do toho hnízda lásky a hrůzy pro kabát.Trvalo jí to moc dlouho,než tam došla,ale ten pohled,který se jí naskytl,stál za to.Otevřela dveře a spatřila jeho hlavu a hada.Nic víc už snad v té místnosti nebylo,kromě lustru,na kterém se houpala hadova hlava.Muž byl mrtvý.I had na to vypadal,protože se nehýbal,ale ona si všimla,jak se na ni dívá.Takový pohled znala z jeho očí.Začala se smát.Smála se šíleným způsobem a tak dlouho,až to vytáhlo zvědavé sousedy na chodbu.Otevřenými dveřmi bylo jasně vidět,co se tam stalo.A také bylo vidět toho hada pohrdání,jak vyhlíží svou družku nesnášenlivosti.Ta družka se linula z její rozesmáté pusy.

had se s hadem sešel a i ji zahubil.každý ze sousedů reagoval jinak,ale každý své emoce dával najevo.Brzy to v tom odporném malém domě vypadalo,jako v chovatelském teráriu emocí.