Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Long drink SMIRNOFF party

07. 09. 2016
4
28
1097
Autor
Hugo Ramon

Někdy mám reálnej pocit, že ty zážitky leží přede mnou na obrovském talíři a můžu se v nich nerušeně přehrabovat. Potěžkat, pomačkat, potěšit a klouzat po okoralé kůrce. To horečnatě živé pulsující - smradlavé i mokré, šťavnaté i ostré - tu nadívanou přítomnost - odvál čas.

Long drink SMIRNOFF party

 

                      Pití vodky je málem obřad. Navíc je ta bezkrevná holka plná tance a nesmrdí.  Londonovská kariéra potulnýho pracovníka se slibně rozvíjela a před pár měsíci jsem usedl do křesla marketing managera rockovýho časopisu. Nejen sháněním peněz živ je člověk, pročež vyměnil jsem s dovozcem kvalitního alkoholu pár 1/2stran v časáku za pěknou řádku kartonů Smirnoff vodky, oblíbenejch likérů, trochu kvalitního kubánskýho rumu a  výborný skotský J&B. Trička jsme rozdali. Tak se stal svým přičiněním kozel zahradníkem. Jen ochutnávka mi - s kolegou ředitelem - zabrala víkend, kdy mne doma  nikdo neviděl. Ovšem nejvíc práce jsem měl s ruskou voděnkou. 120 litrovek Smirnoff Red z Emeriky. V redakci zabíraly plný kartony zbytečně místo, tak jsem se obětoval a odvezl je domů, na Hanspaulku. Vlastně jsme se před 2 měsíci odstěhovali do bytu na Hládkov, opět blíž na moji milovanou Malou Stranu. V baráku zůstala babička, smradlavej kocour a deset  kartonů prvotřídního bezbarvýho destilátu. Se zalíbením měřím okem zkušenýho příležitostnýho opilce vzorně srovnanou hromádku cinkajících papírovejch krabic a cvičně jednu otvírám. To překvapení. Dvanáct červenobílých měsíčků. Potěžkal jsem nejbližší a cítím jemné chvění v prstech. Neklamný znamení dobrýho vkusu. Uzávěr se pomalu otáčel, až mi zůstal v ruce. Nic nebránilo serióznímu seznámení. Telefon. Sakra, kdo zrovna teď prudí? Baterka.
„Ahoj, nezajdem na pivko? Od šesti mám zkoušku s kapelou na Letný, tak můžem pár žejdlíků polknout.“
Baterka – hudebník, parťák z trhů, spolehlivej pič a v neposlední řadě buchétkový démon.
„Stav se u nás na baráku,  mám malý překvápko.“
Baterka je držák, před třetí už ležel na bzučáku.
„Kámo, pils už Smirnovku?“
„Všechno je jednou poprvý,“ odpověděl světácky, cink cink a první poctivej 1/2decák protekl do jícnu.
Den příjemně  tikal a za hodinku a půl jsme shledali, že ta první láhev je děravá.
V dobrém rozmaru jsme před pátou vyrazili na dlouhou pouť s baťůžkem, kde se ukrývali dva vodnický jelimánci. Cestu z kopce  - kolem Julisky, Zelenou a přes Slamník do Korunovační – nám zpestřilo občasné přihýbání z láhve zapomnění. Bylo to vášnivý jaro a vodka fantasticky táhla ( ty 3 lahvinky spaly od večera na mrazáku).
                      S očima rozpálenýho kluka jsem tý holce civěl do vejstřihu. Něco jako zkouška probíhalo naproti nám na nízkym pódiu. Neviděl jsem tři nabručený muzikanty a průseráře Baterku, jak jim kazí jednu písničku za druhou. Hleděl jsem si červenýho draka a začarovanýho dekoltu basákovy kámošky.  Kluci se potili, diváci chlastali a ještě jsem se řehtali jak pominutý každý kravině. Bubeník sem tam trefil rantl bubnu a vůbec se mu na sucho  moc nedařilo. Nakonec v půl osmý zkoušku odpískali.

Za ožrání kočky mi basák poděkoval, protože se jí chtělo spát a ze šuku nic nebude.  Je škoda být tak luxusně rozpitej a skončit za světla. Bafnul jsem  zneuznanýho paličkáře a vydali jsme se na 4km vzdálenej Hládkov. V baťůžku to ještě trochu, ale jen trošičku cinkalo.
                      Krokem obtloustlýho elegána míjíme Spartu a kolem izraelský ambasády míříme přes Víta po Loretánský na Pohořelec.  Jít okolo a nedat si dvanáctku kozlíka  u Černýho vola, je zneuctěním pivního trůnu. Dva korbelíky nažhaví chuť. Odtud už jen skok.
Kuchyň se stala naším dočasným hlavním stanem. Nechápu, proč naše rozhodnutí tolik vadilo sousedům pod námi.  Pravda mazanina na podlaze bez lina a koberce hluk ze šoupání židlí neztišila, ba naopak. Nanosili jsme  vše nutné na stůl a ustal jakýkoli pohyb od desky stolu níže. Vyzráli jsme na bručouny. Zábava - od pasu nahoru - se nám pěkně rozjela a za hodinku se opět ozvalo sousedovo bušení  koštětem do stropu. Manželka jim, nevím proč, říkala Bouchalovi. Sama byla u kámošky, kde holky vázaly věnce na kšeft. A myši měly  pré. Ten Bouchal už zas mydlí do stropu. Bylo po devátý. To je vůl.
„Hele Hugoši, neni ten váš spodní soused magor?“
„Je. Ťuknem si na to a zazpíváme si Kaťušu.“
To byl nápad. Naštěstí jsme ovládali bezpečně jen první sloku a jeden verš ze druhý. Naše upřímný nadšení se směle vyrovnalo falešnýmu zpěvu. Bouchal to bohužel viděl jinak a uspořádal svůj vlastní recitál. Bubenický sólo ocenil i můj kumpán a rozehřáti písní, přistoupili jsme k nástrojům. Koště a dřevěná palička , to byla jen první věta našeho odbojnickýho koncertu. O pauze padla nejen druhá lahev, ale zakousli jsme se i do třetí. A pak to přišlo. Zdrcující symfonie dvou poskakujících židlí a bučení bizonů. Virvál k pohledání. Bouchal se už tancem s koštětem vůbec nezatěžoval. Někdo tluče na dveře.
„Dobrý večer, mohu vás poprosit, abyste ubrali na hlasitosti. V baráku je hroznej rambajz.“
„Sorry, ale my si jen povídali u lahvinky. Bouchal mlátí koštětem do stropu.“
„Pokud myslíte souseda o patro níž - už jsem u něj byl. Bydlím ještě pod ním.“
„Já vám rozumim. Zklidníme to. Nezlobte se, vypadáte jako fajn chlap.“
„Dobrou.“
           Ten sviňák Bouchal. Co na něj vymyslet. S Baterkou jsme ještě malinko popojeli a sežrali půl hrnce čočky. Pro jistotu vyrážím za sousedem o dvě patra níž a v deset se s ním bratřím ve dveřích a přeju mu hlavně klid a radost ze života. Bouchalům jsem se pomstil popatláním kliky a zvonku pastou na zuby. Před půlnocí se Baterka zvedl a vrávoravým krokem ode šel vstříc dubnový noci. Já ji měl jak z praku. V hlavě pusto, vylíhl se jen jeden super nápad. Lehnout si do teplý vody do vany. A tak se stalo. Lázně po pijatice.
Ticho … klid … rozplývám se ve vodě …
Buch, buch. Zase bušení z dáli. Hrk, ty vole - ta voda je ledová. Co, co tu dělám. Kde to sem?
"Otevři, ožralo!"
To je Marča. Vyskočil jsem z vany a peláším ke dveřím. Slyším hlasy na schodech.
„Co tady děláte ve 2 ráno?“
„Prosím vás jdu z práce.“
„Prosím???!“
           V tom okamžiku otvírám dveře a s výkřikem :
„Co mlátíš do dveří ty krávo,“ jsem strnul. Na horních schodech horní soused, naproti mně Maruška a ve dveřích já, úplně nahej. Nejdřív se vzpamatovala radost mýho života a surově mě nakopala dovnitř. Soused se hned vypařil. Já dostal ran a facek. Donutila mě  oblíct se do pyžama a zalízt do postele. Do rána a ještě celý další den jsem ani nedutal.

(5.9.2016)


28 názorů

Lakrov
13. 09. 2016
Dát tip

Kdo/co je ...buchétkový démon...? To je první, co mě v tom textu zaujalo.  Proti chlastu nic nemám, ale je lepší ho pít než o něm psát. Ani zmínka  o Londonovi z toho textu nedělá nic víc, než "kasírovací lístek".  A ještě mě napadá, že ne všichni muzikanti musí být porchlastaní, jako  tenhle "vzorek", ale je fakt, že o těch (neprochlastaných) by asi byla nuda  psát.  


Hugo Ramon
08. 09. 2016
Dát tip

jenom čmárám do neomítnutých stěn, břízko :-)


Hugo Ramon
08. 09. 2016
Dát tip

akAha, to mě nenapadlo :-) Tož, jestli za mě někdo zveřejňuje lepší prózičky a já píšu ty naprd - to by mě namíchlo :-)))


....hezky jsi do pc (na)bouchal.............dvacet let zpět....jóóó.....to byla doba......za  křeslo marketing managera rockovýho časopisu..nejen......*/***.


agáta5
07. 09. 2016
Dát tip

jj, chtělo by to nějakej malej mejdan, jakože.. moudře zvedat sklínky se slivovičkou a ani moc nekecat :))))


Hugo Ramon
07. 09. 2016
Dát tip

Můžeš být klidná, žádný podvod se nekonal. Vypili jsme jen pár lahví, což majitel povolil, 100 se jich prodalo a šlo zpátky do kasy. Ještě poslední poznámka : Pocity z té doby si pamatuju a i to paření bylo obohacením mojí pouti životem. Samozřejmě bych dnes viděl situaci jinak, ale nemohu si lhát do kapsy :-) A ještě poslední slovo : přestože jsi byla nepříjemná a v jednu chvíli bych tě rád poslal do prčic, jsem rád, žes mi pěkně zatopila. Cítím, že dýchám ;-)


careful
07. 09. 2016
Dát tip

Teď jsem to opravovala a přehodila až za tvůj koment...jasně, že má každý jiný vkus, ale jde o to, k čemu "nabádáš" ty čtenáře, kteří to číst budou...


careful
07. 09. 2016
Dát tip

On mě nenazval slepicí...jsem víc chlap, než je on:D...on jen podle všeho zná jen slepice (když, co napsal, vnímá jako realitu)...já neříkám, žes to nezažil...jde o vyznění, kde pod zajímavými "stylovými" větičkami už v prvním odstavci říkáš, jak je super chlastat a podvádět...v negativním kontextu by mi to nevadilo...i když přehnané množství těch vyšišňaných větiček by mi stejně nesedělo, ale to už je o vkusu...


Hugo Ramon
07. 09. 2016
Dát tip

Careful, v pohodě. Každý nebude číst stejnou knihu :-) Tak ať se daří.


Gora
07. 09. 2016
Dát tip

careful: Hugo už to o mě ví, řekla jsem mu to hned první den, abych ti ulehčila práci:-)


Hugo Ramon
07. 09. 2016
Dát tip

Careful, můj příběh se stal v roce 1996 a nevím, proč bych měl právě tu realitu ohýbat nějakým slušňáctvím nebo jak píšeš přetvářkou :-) a rozhodně mě neházej do pytle s někým, kdo tě nazval slepicí. Já mám k ženám přirozenou úctu.Ovšem člověku - který se snaží jinému pošpinit práci a ještě se chlubí, že ji ani nečetl - nemohu věřit.


careful
07. 09. 2016
Dát tip

eh, iprava..nezakryté...

(..jo a Gora je hrozná vlezzadnice..asi největší na Písmáku)


Gora
07. 09. 2016
Dát tip

Hugo: máš splněno...už jsi mne potěšil:-) a je bezva, že jsi tady.


careful
07. 09. 2016
Dát tip

Jo, to mi psal ten s magnetkama teď zrovna taky, je to realuta, že tedy v životě potkává samé slepice (implicitně)... jestli ty považuješ chlastání za obřad, tak se usmívej, dokud můžeš... možná tomu nebudeš věřit, ale já se nasměju hodně, hlavně vždycky když se začnou v hádce odhalovat ryzí charaktery nezakrité přetvářkou "slušňáctví"...


Hugo Ramon
07. 09. 2016
Dát tip

... a já zas nemám rád jasný příručky a zaručený recepty :-) a ta přiblblá slůvka jsou samotným životem a moje barvičky ? Potěším-li jen jedinýho člověka - mám radost, vyléčí-li (aspoň na čas) splín a zmar jedinýho čtenáře - aleluja. Co jsou CAREFUL tvoje nepochopení proti mým, byť titěrným radostem. Při psaní se navíc usmívám. Jak jsi na tom ty?


careful
07. 09. 2016
Dát tip

..jo, glorifikace alkoholu, je super...pak máme nartvaný léčebny... to opravdu povznese ducha... 

..o implicitním schvalopvání zneužívání postavení nemluvě...dál jsem nečetla, ale zahlédla jsem civění do výstřuhu...kdybys radši četla western od Burgeta, tak uděláš líp (jo, taky mě to nebaví.... ale kluk se snaží)


Gora
07. 09. 2016
Dát tip

careful: pro mne mají Hugovy povídky nebo historky jasný znak pábitelství. Nehodnotím formu, ale ducha, a ten se vznáší vysoko a daleko. To je sympatické a pro mne velmi zábavné. 


careful
07. 09. 2016
Dát tip

No asi to je ono...mám spíš ráda věci, co jsou takové jasněji vyjádřené a mají obsah... tedy hrdina debil, co je pro něj chlastání obřad a něčemu šéfuje (protože proč?) a zneužívá svého postavení, proč ne, ale tady je moc keců a nemám pocit, že by to směřovalo k nějaké extra pointě (přečetla jsem poslední odstavec), nebo myšlence..jen takové žvanění...

...ale tak někdo má taková netradiční srovnání a slůvka, i když třeba nemají moc smysl, rád a jsou pro něj třeba i důležitější než obsah... 


agáta5
07. 09. 2016
Dát tip

:))))))))


Hugo Ramon
07. 09. 2016
Dát tip

... možná je vypravěč jen trochu přihlouplý a podobným stylem hovoříval se svými kumpány z mokrý čtvrti. Nevěřím, že se moc snažil. Je to líný parchant a ta povídání jen opisuje dvě hoďky ze starého HD někde za uchem a trochu počmárá pastelkama. Je to jen takovej potulnej žvanil :-)


careful
07. 09. 2016
Dát tip

možná to nebude špatný, ale nějak tomu nerozumím...je to na můj vkus takový moc "stylový"..každou větu aby si člověk překládal a to mě nebaví...už první věty...pítí vodky obřad, bezkrevná holka co nesmrdí... 

neříkám, že je to špatný, ale mě to nebavilo...nebo mi ten vypravěč prostě připadá nepříjemnej v té své užvaněné snaze o styl...nevím


Hugo Ramon
07. 09. 2016
Dát tip

... máš pravdu agáto s pětkou, čočka nepotěší, tak jsem ji vykastroval


agáta5
07. 09. 2016
Dát tip

hm... není nad mejdan s čočkou :))


Gora
07. 09. 2016
Dát tip

To je tada divočina. Nejvíc mne uchvátil soused Bouchal:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru