Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV tichu
Autor
Lnice
někdy
když smutek neruší
procházím duší moruší
a když se schoulím
do křoví
v šípcích mi rudě zabolí
na listech dubu
v hálce z pěny
cítím
jak chladnou okřídleny
saze a smítka
na mém těle
do vzduchu padám osaměle
se semínky bodláčí
15 názorů
Lenko, tou moruší jsi mne velmi potěšila...stávala u babičky na dvoře a její plody hltaly slepice. A bylo to blízko Brna:-)
agáto: díky za komentář.-) moruše jsou zajímavá havěť.-))
a2a2a: děkuju za zastavení, jsem moc ráda za pochvalu provázanosti.-)
Nepochválím zvolené obrazy i jakousi prvoplánovost a sentiment, ale vysloveně mne potěšila plynulost a čistá provázanost veršů a s těmi obrazy v druhé polovině básně od ...cítím... je to o dost lepší než v úvodu. Ale ta provázanost skutečně slibuje a dává básni šmrnc.
moc pěkná báseň, osobně oceňuju tipem začátek ... když smutek ner(t)uší, procházím duší moruší... :)) pro mě moruše jsou dětství, mám je moc ráda... a celkově neotrocká práce s rýmy... hladká, plynoucí.. *
return-of-ca-2
16. 09. 2016Ale, ale ... tady se tedy urodilo ....*