Verunka a králíček Cupydup

„Verunko, kolik ti je roků?!“

Sevřené pěstičky, vztyčené palečky vystřelí nahoru s výkřikem: „Dva!“

Verunka je holčička, která umí čarovat.                                                                                                          

Některé děti to prostě dokážou. Stačí znát zaříkadlo a správně kroužit rukama před sebou.

„Čáry, máry, pod kočáry….“ pak stačí vyslovit přání.

Verunka si umí přičarovat tátu, dědečka, babičku, tetu, strejdu, dokonce i pejska…

Co nedokáže, je přičarovat maminku. Některé maminky odejdou a nemohou se vrátit, protože na ně zaříkávání a kouzelná slůvka nestačí…

Verunka bydlí s tatínkem ve velikém domě u lesa. Zadní vrátka ze zahrady vedou přímo na lesní cestičku, po které se dá dojít až k rybníku, tam chodívají krmit kačenky. Možná, že za  lesem bydlí i babička Červené Karkulky. Té Karkulky, co neposlouchala maminku a dala se do řeči s vlkem… Možná byste tu našli i Perníkovou chaloupku s ježibabou, nebo potkali jelena, co zachránil Smolíčka pacholíčka. Někdy Verunka s tatínkem sbírá za domem šišky jako Paleček s kamarády a je docela  možné, že v tom lese bydlí i liška, která má políčeno na Budulínka…

Je hezké bydlet v domě, z jehož oken vidíte do korun stromů a na zahradu vám občas zabloudí  srnky a zajíci. Veverky se schovávají mezi smrčky u plotu, a když otevřete okno, slyšíte, jak zpívají ptáci a šumí les. Datel občas zadrnčí zobákem do kůry na kmenu a kukačka babičce spočítá, kolik roků jí zbývá… tu babička slyší, i když není u Verunky na návštěvě. Bydlí s dědečkem jen pár minut chůze od lesa.

Verunka měla narozeniny. Dostala spoustu dárků. Babička upekla veliký dort s krtečkem a  dvěma svíčkami, na kterém rozkvetly barevné kytičky z lentilek.                                                                             

Mezi dárky byla i knížka Kamarádi zvířátka od tety.  Knížky má Verunka moc ráda a ty o zvířátkách má nejraději. To si pak sedne babičce na klín a poprosí: „Babi, číst…“   Knížka je plná obrázků a pod každým z nich je krátká básnička. Venku je ještě teplo a tak Verunka sedává s babičkou na zahradě… najednou natáhne ručky k obrázku. Tři chundelatí králíčci se leknou, zastříhají ušima a ten nejodvážnější - Cupydup skočí Verunce rovnou do nastavených dlaní. „Králík!“ Vykřikne děvčátko a pohladí ho po kožíšku.  „Ty máš králíčka?“ podiví se babička. „Můžu si ho také pohladit?“ Verunka natáhne ručky a kývá horlivě hlavičkou: “Jo…malej…na.“

Babička se usmívá. Hladí králíčka a šimrá z ušima: „Dáme ho do trávy? Ať se napase?“

Verunka rychle přikyvuje.

„Dědóóó… králík!“

Dědeček vychází ze dveří a rozhlíží se.

„Kdepak ho máte?“

Babička ukáže na knížku: „Vyskočil z obrázku. Tenhle žlutý to je. Vidíš, dědečku, jak se pase?“

Dědeček kývne: „Můžu si ho také pochovat?“

Verunka se skloní, zvedne králíčka a rozběhne se k dědečkovi.

„ To je ale divous! Koukej, skočil mi až na rameno!“ směje se děda.

„Na, vezmi si ho raději ty…“ vrací králíčka Verunce. Ta si ho přitiskne zlehka k bříšku a zase ho hladí po kožíšku.

„Čáry, máry pod kočáry…ať je tu tatínek.“

Vrzne branka a táta  je tu.

„Táto, králík…“

„Kde jsi ho vzala? Pojede s námi domů spinkat? Nebo si ho necháš tady u babičky?“

Babička otevře knížku.

„Pojď, zavřeme ho zpátky, aby se v noci na zahradě neztratil. Až se vyspinkáš, budeš si s ním zase hrát.“

Verunka je holčička, která umí čarovat…Nevěříte?