Kříž v cestě

Víš, trvalo mi několik měsíců,než jsem se naučila radovat z překážek,které mi uchystal konec roku 2016. Za tu dlouhou dobu se ale změnil můj cíl,důvod toho,proč jsem tady na Písmáku. - Je mi jasné,že člověk je smrtelný a překážky jsou věčné a když bych i některé velké překážky překonala,cesta přede mne spolehlivě postaví další. Ted' mě ale zajímá,jestli nově stanovený cíl mi pomůže ty překážky lépe překonávat.

No,  já jsem tu také skoro po roce,  co Tě v říjnu probudí ze spánku? 

Díky za hvězdičku,returne. - Típek pro spící nick je celkem zvláštní zážitek. Ale neboj - od října se zase probudím.

.... *

Whispe,

musela jsem chvíli hledat,kdeže se to náhle a nečekaně objevil jakýsi nový výběr. Překvapilo mě,že jsi dodatečně přišel na chut' mému Kříži.Za výběr děkuji a vážím si ho. Hodně by mě ale též zajímala tvá reakce na básničku,kterou jsem ti věnovala(Listopadové blues),i když třeba bude negativní. - Protože - pokud tady nejde o dialog,tak o co by tu vlastně mělo jít ? - O potlesk ? - Jen minimum lidí tady sklízí ovace.

mám radost, je to vyznamenání svého druhu, byť s parafrázemi (a jak píšeš, u nich se ještě rozlišují různé úrovně oddanosti, viz vázaný, nebo volný verš), neřkuli přímo reinkarnacemi, jimiž byli (budou) oceněni jiní autoři, je to sice pořád nesrovnatelné, ale já dál tiše doufám… jednou si pustím Písmák a v levém sloupku se zažlutí "reinkarnovaný Selepko".

Whispe,

třeba se pokusím psát jako Hlaváček,který se dostal prostřednictvím temných sil do současnosti jako například K.H.Mácha v dopise příteli Eduardovi geniálně podvrženém Františkou Vrbeskou. - K.H. - stejně jako K.H.M. by se jistě rovněž cítil jako v pekle a musel by v sobě zalarmovat veškerou militantní energii z Mstivé kantilény,aby v naší bobě obstál.

...Předpokládám ale,že ty máš rád tvrdší verše,než psal K.H.,a tak ti věnuji počátkem listopadu "Dušičkové blues",které jsem psala jen pro tebe,protože už jsi jediný z Centra,koho ještě zajímám.

škoda, že jsi na to přišla až nyní. kdyby sis rovnou založila nick "reinkarnovaný Hlaváček", mohlo být leccos jasné už dřív. :) nevím, co na to poví druzí, ale já Ti nemám tuto hypotézu jak vyvrátit. – ano, je docela možné, že takhle píše reinkarnovaný Hlaváček, ba dokonce, že Ty sama jím jsi…

pokud bys ovšem tvrdila, že píšeš jako Hlaváček (resp. že toho chceš jednou dosáhnout), visela by ve vzduchu poměrně závažná výtka vůči tomuto autorovi v tom smyslu, že nevyčerpal všechny možnosti své poezie, a to nikoliv jen jako specifického stylu, nýbrž i v širším existenciálním chápání. že zkrátka nenapsal (neprožil), co měl napsat, aniž by šlo o kopii nebo rozmělňování, a že Ty to máš dopsat (doprožít) za něj. zpochybnila bys integritu jeho existence a také oprávněnost smrti…

jak říkám, napodobovat bez přídavku nové zkušenosti, nebo rozvíjet cizí pohled coby východisko pro vlastní zkušenost nejsou totožné případy.

Darmošlape,

jsem velmi ráda,že básnička vyvolala tvůj pozitivní ohlas.Vážím si toho a děkuji za kladnou kritiku.

Whispe,

dnešní honba za originalitou mi připadá až dojemně trapná.Kašlu na originalitu jakožto moderní a postmoderní metu.Naopak bych byla na vrcholu blaha,kdybych psala např. jako reinkarnovaný Hlaváček a nic dalšího bych ke štěstí nepotřebovala. - Echa děl básníků,kterých si vážím v mých vázaných verších byla a budou,zatímco v mých volných verších byla jen echa děl básníků,kterých si nevážím.

darmo-šlap: přeci jen bych si dovolil v něčem oponovat. nepopírám, že výjimečně a kongeniálně se dva prožitky a způsoby jejich vyjádření protnou natolik, že je bezmála nelze rozeznat. ovšem tam, kde básní proznívají echa cizích vyjádření natolik, že jejich příbuznost/podobnost vyvolává pomyšlení na jiné autory, může dojít zhruba ke dvěma případům:

1) buď jsou ta echa natolik evidentní, že zrazují i původní prožitek pod básní, neboť nebyl plně vyvolaný vlastními slovy, zůstal nedovyvolán a dolepen odjinud – případně tam nebyl vůbec –, a ty podobnosti jsou pak pouhé opěrky, které zakrývají tuto díru, čímž poezie, nikoliv pouze literatura, nejspíš trpí,

2) nebo se čtenář skutečně mýlí a nedokáže vidět, že pod povědomou fasádnou spočívá neotřesený a svéprávný prožitek, jedinečná jazyková zkušenost, která shodou okolností nenašla výrazně vlastní vyjádření.

Myslím, že záleží na schopnosti nebo potřebě čtenáře vnímat to, co je pod povrchem, že nejde pouze o vnějškové srovnávání, které by vedlo ke konkurenci mezi "poezií" a "literaturou", a že to tak tady ani není myšleno. Vždy je potřeba začít od povrchu a postupně rekonstruovat vnitřek. A pokud se i ten vnitřek, např. onen prožitek, jímž by se měla hájit "poezie" proti "literatuře", také shoduje s již poznaným, nejde jednoduše o kopii jiného díla, na škále variace-nápodoba-plagiát? Proč potom psát vlastní básně, pokud by se jejich prožitky, když o vyjádření už není řeč, měly tak důsledně shodovat s jinými? Upřímnější by bylo vyhledat si originál, zdá se mi…

Zřejmě tedy fatálně záleží na tom, co nového se dostává do jinak povědomého tvaru, zda došlo k posunu a vznikla šance na novou básnickou (čtenářskou) zkušenost.

Z tvé poznámky nakonec mám pocit, že k naplnění téhle potřeby došlo, ostatně moje čtení se od toho zas tolik neliší, ale ta další slova mi přijdou matoucí. :)

Báseň, při jejíž četbě vše vidím před očima. Forma samozřejmě brilantní. Zkušená autorka ;-) Zajímavý je tvar příkopa, zřejmě nářečí, jak jsem se dočetl ve Slovníku spisovné češtiny? Na originalitu formy, tématu, vyjádření kašlu, podstatný je pro mě prožitek. Asi proto, že mě zajímá poezie, nikoliv literatura. Tuhle báseň vidím, cítím a už mě ani nenapadne pátrat po tom, zda nebyla autorka "dobře poučena u toho či onoho klasika", jak se v kritikách občas pichlavě píše.

Aleši,

chtěla jsem si m.j. ověřit,zda (neo)symbolismus může ještě dnes čtenářům něco říkat.Přesvědčils mě,že může. Děkuji.

Diano,

moc děkuji za tvoje verše a za pochopení.

Františku.

děkuji a divím se,že je tady někdo,kdo zná poezii Sv Jana od Kříže.Jeho dílo stejně jako dílo Sv Tereze z Ávily mne kdysi velmi zajímalo.

Lnice,Čudlo,Evženie,qíčalo,Kolobajdo,

jsem ráda,že vás zaujal i tak archaicky pojatý text.

Whispe,

ty jsi i nejsi z nepřátelského tábora,protože se neřídíš předsudky a nejsi tak sveřepě zaujatý jako někteří jiní.Vždy se snažíš báseň pochopit a otáčíš ji v hlavě jako Rubikovu kostku.

White,

někteří mi mnohdy vytýkají,že jsem málo osobní,že jen kalkuluji a konstruuji. - Co kdyby ale třeba tím "křížem v cestě" byl můj konflikt s egilem ? - Třeba by potom moje básnička byla pro mnohé pochopitelnější.

aleš-novák: já bych to možná posunul a ptal bych se, zda může být východiskem tvorby touha po originalitě. dle mého to příliš nefunguje. u někoho ano, ale to jsou výjimky. – prvotní je spíš potřeba něco vyjádřit, a teprve potom se může zjišťovat, jak originálně to na někoho působí, což je i věc individuální čtenářské zkušenosti. dílu dává smysl a hodnotu i to, je-li pro někoho objevné, zatímco pro jiného je třeba opakováním poznaného. takhle to vypadá ve vztahu autor – text – konkrétní čtenář. těch vztahů je tolik, kolik je čtenářů, to dá rozum.

z pohledu kritiky je však nutné řešit to celoplošně, v absolutních souřadnicích, to jest z pozice nejširší dosažené čtenářské zkušenosti, jinak by se literatura v té záplavě neorientovala. – ve středověku, kdy bylo textů i žánrů nesrovnatelně méně, se originalita v tomto smyslu neřešila. nejstarší a nejvzácnější česky psané knihy jsou vesměs překlady… zde je každý kritik jednooký mezi slepými. někdy v budoucnu snad bude možné vkládat literární zkušenost online a v aktuálním čase do nějakého absolutního literárního procesoru, který zařídí komparatistiku namísto člověka. – potom bude tentýž procesor schopen tvořit i nová díla přesně na míru toho kterého čtenáře, lépe než kdokoliv jiný. ale to neva. spisovatelé budou řešit intergalaktické lety. :)

myslím tedy, že bez vlivu nebo bez vkladu, který lze dále rozvíjet, se obejdou pouze géniové. jinak každý tvoří ve vztahu k jazykové a literární zkušenosti, kterou do sebe vědomě i nevědomě nabral. – před touhle daností nelze utéct a schopnost být originální nepoškozuje. originalita je spíš věc potenciálu a předurčení, nelze si ji vynutit, řekl bych.

whisp: dobrý pohled...setkal jsem se párkrát u muzikantů s tím, že na otázku "co posloucháte" odpovídali "nic"...prostě nechtějí být ovlivňováni jinými. Je to ale cesta k originalitě? Nebo má autor sledovat , co se kde děje, s rizikem, že se někdy v jeho díle otiskne někdo jiný?

Vše již zde bylo řečeno. A  proto  T**

poznámka z "nepřátelského tábora" :)

je to dobře vystavěné od prvního do posledního verše. nic nepřebývá, napětí nepovolí a směřuje k pointě. příběh, který je v tom uhnízděný, nevnímám jako vycucaný z prstu. – několik míst se mi zvlášť líbí. 

jakkoliv je to opět psané "po vzoru", obraznost, rytmus, nálada – připomínají kostky ze stavebnice, kterou lze nakoupit u jiných autorů, což se zdá být údělem Tvých textů – je to vzor použitý k tomu, abys vyjádřila něco svého. Tady věřím víc potřebě vlastního vyjádření.

Tím nechci říct, že bych tu četl jen básně pro básně, myslím, že pokaždé chceš říct něco svého, ale v jiných případech mám silnější dojem, že se spoléháš na vypůjčené prostředky, aniž by to bylo dostatečně podložené. Je snazší si půjčit obraz nebo udělat jeho nápodobu – a nezáleží na tom, jak je to vědomé, důležité je, jak to přijmeš a jak si to pro sebe zařadíš –, když se ti nechce zkoumat, jak silný či původní je Tvůj podnět pro vytvoření takového verše. Pak se spokojíš s výpůjčkou, nápodobou apod., myslím, že jsi básnicky dost citlivá, aby sis to uvědomovala.

Zde naopak věřím, že převážila potřeba vyjádřit celou událost od počátku do konce a že jsi k tomu po svém zvyku, a snad i nevyhnutelně, sáhla po nějaké stavebnici. Je to jiný případ. Nechci snižovat Tvou schopnost to takto poskládat, k tomu je potřeba něco umět. Přestože je styl povědomý, bylo nutné ta slova dát znovu dohromady, uvidět ostře. To se povedlo. *

Formálně je to umné, zralé - nicméně ve mně znatelnou stopu nezanechalo. Poslední sloka je ovšem příkladná - pointa/poslání je zde přítomno. Osobně bych klidně použil jen poslední čtyřverší - třeba jako motto či prolog k něčemu sugestivnějšímu.

Povzbuzuješ fantazii obrazovou i myšlenkovou. To je dobře. /T

Poutavé. /*

jé, to je hezké, Um, jak to plyne...*

Velmi krásná báseň. Jako by se nad ní vznášel duch Jana z Kříže. Navíc se v ní 2x objeví rým s dokonalou shodou jdoucí přes tři slabiky. Už jen to by si zasloužilo výběr. To přesahuje rozměry Písmáka. Něco takového se v české poezii objeví zřídka.

Tohle kříže rozpětí

symbol lásky, oběti,

zasahuje svislou částí

do věků jak do propasti...

"mravoličný" rozhodně ne, naopak.

Nikomu nic nevnucuješ, jen neotřelý pohled na "kříž v cestě" ,což mě zaujalo, obvykle je u cesty...ale to je právě na tvém díle zajímavé: posuneš kříž "do cesty", aby nebyl jen pozorovatelem, je rovnou účastníkem.

Poučený čtenář tu symboliku pochopí,  nepoučený si může třeba jen pustit obraznost z otěží: hle, kříž v cestě...mám sdílet tu tíhu a nést ho dál? Nebo počkám, kdo se k němu přihlásí?...

proto mě nejvíc zůstala v hlavě část "Je stále větší když jdeš blíž ".

Ať chceme či nechceme, ta symbolika je s námi, s našimi dějinami spojena, tvůj pohled je silný, aniž přitom čtenáři cokoli podsouváš. Tak nevypadá "mravoličnost" - mimochodem velmi pěkné slovo, téměř archaické...

Aleši,

znám tě jako velmi přemýšlivého člověka,proto bych ti ráda položila stejnou otázku jako Knihomolovi.

Knihomole,

díky za hvězdičku. Posledně jsi mi napsal,že vázaný verš dokonce upřednostňuješ,proto se tě chci zeptat : nemyslíš,že je tohle(Kříž v cestě)už příliš "mravoličné" na dnešní dobu ?

Muamarek:

nad příkopu/do příkopu ...tady asi záleží na regionálním výkladu rodu toho podstatného jména...

někde je to ten příkop, někde zas ta příkopa...

Moc děkuji,Markel,

když moc neuspěl můj "impresionismus" (Svlékání),budu raději zveřejňovat spíše básničky pro zamyšlení.Vidím,že tady skutečně jsou lidé kteří se zamýšlejí a to mě baví.

Muamarku,

mohlo by to možná být i tak,jak říkáš. Na tvou básničku se určitě podívám později,hned jak bude chvilka času. Ted' jsem zase pilně pracovala pod Nostalgií a ráda bych taky dnes ještě dala někomu tip ve své oblíbené "haikárně".

pro zamyšlení, líbilo se mi  *

Tvými slovy ožívají obrazy. Možná bych jen místo "nad příkopu" volil "do příkopu"...

 Kdybych měl na toto dílko nějak reagovat, napadá mě báseň "Zahubí oba...", již jsem nedávno publikoval na své zdi.

 Krásný den :-)))

neber to jako výtku...jen mě zaskočilo, že když jsem do hledání autorů dla Darmošlap, nevyskočilo nic...ale nenechal jsem se odradit...tak jen předávám dál, no.

/*

Aleši - Kybychom všichni šlapali po světě tak "darmo" jako Darmo-šlap,určitě by každý z nás někam došel. Nicméně raději to opravím.

a Darmo-šlap je tu s pomlčkou, kdyby někdo chtěl hledat zdroj inspirace tohoto díla...

Ano,blackie,je ale důležité,kam ho doneseme.

každý svůj kříž neseme.........................*/***

Goro,Aleši,

děkuji za tip a jsem ráda,poku dala básnička podnět k zamyšlení.

Je stále větší když jdeš blíž ...

Um, tvá báseň je zajímavá a osloví, bez ohledu na výklad symbolu:-)