b f l m p s v z, H T M L / C S S

b f l m p s v z, H T M L/C S S

Zveřejnil jsem na Písmákovi zkušební textík, přečetl si na něj názory a musel uznat, že výtky jsou opodstatněné.  Trochu mne ale zarazilo, že jsem byl rovněž vyzván, abych se naučil základy HTML/CSS. Jsem starší člověk, v počítačích se vyznám jen značně povrchně. I tak mi bylo hned jasné, že tady jde do tuhého.  Ano, poznal jsem, že se jedná o cosi s webovými stránkami a kaskádovými styly.  Ale co s tím? Mám se snad učit vytvářet webové stránky? Přemýšlel jsem, co na to múza. Múze to ale bylo evidentně jedno, někde si trajdala, tak jsem na všechno tradičně zůstal sám. Jo, kdysi dávno to bylo jednoduché. Lidová slovesnost se odehrávala ústně, příběhy se předávaly z generace na generaci, kdo uměl mluvit a měl pamatováka,  měl i šanci stát se vypravěčem. Kdo tíhnul k muzice, stal se pěvcem. Kdesi na severu třeba jojkal, u nás na jižní Moravě békal, podnikavější se ve středověku mohli věnovat profesionálnímu trubadůrství, jiní kramářským písním. Ale to předbíhám. S vynálezem písma před tisíciletími vznikaly určitě i první umělecké texty, a to i přesto, že nejstarší vykopané písemné památky z Mezopotámie jsou prý téměř výhradně účetními záznamy. To mne jen tak okrajově napadlo při uvažování, zda si mám zaplatit kurs HTML/CSS. Byl jsem na vážkách. První psaná literatura přece taky předpokládala, že autor bude psaní ovládat, případně bude mít k ruce někoho, kdo text hodí na papír…pardon - hliněnou tabulku, papyrus, pergamen - za něj. (Byl vůbec ten Homér slepý, nebo jen neuměl psát?) A tak to všechno začalo. V Egyptě, staré Číně, antickém světě. Chceš být literát? Tak se nauč psát! Proto taky tehdy nebylo tolik autorů a děl. Kdo měl inspiraci, ale neuměl psát, měl holt smůlu. Zapomnělo se na něj. Kdoví, jestli Hérostratos nebyl analfabet a proto se neodhodlal zvěčnit své jméno vandalismem nejhrubšího zrna. A co moderní doba? Lidí se naučilo psát mnohem víc, v některých vyspělých zemích až trestuhodně mnoho a kdekdo měl brzy pocit, že má navíc i talent. To situaci komplikovalo. Kdo z toho měl pořád vybírat to opravdu  tiskuhodné, že? Neúnosná situace po několik století. Naštěstí se život zrychloval a průmyslová revoluce dala do rukou redaktorů v minulém století mocnou zbraň. Psací stroj. Ne každý autor ho ovládal dokonale a tak stačilo začít přijímat literární pokusy výhradně v podobě strojopisu. Méně schopní autoři rezignovali. Schopní se naučili psát všemi deseti. Tím se literární tvorba poněkud omezila. Tím spíše, že vytrvalci, kteří se  psát deseti prsty nikdy nenaučili a přesto chtěli literárně tvořit, byli alespoň  trochu bržděni ve svém zápalu. Sníženou úderovou frekvencí dokázali většinou za svůj tvůrčí život napsat sotva polovinu toho, co by napsali, kdyby uměli psát všemi deseti. Tento fakt má i dnes, v době počítačů, svůj význam. Přestože se dítka na základních školách již od počátku, v předmětu zvaném informatika, učí ovládat klávesnici všemi deseti, ne všechna to zvládnou. Přesto je dnes počet lidí, píšících všemi deseti, mnohem větší, než třeba před třiceti lety. To sebou ale opět nese riziko nadprodukce  literárních děl. Naštěstí mají dnes redakce možnost, stanovit si další podmínky, jak mají vypadat literární díla, předkládaná autory. V jakém formátu, jak velkým písmem, jaký rozestup mají mít řádky, jaké má být odsazení odstavců a jak je třeba je zarovnat, striktně stanovují velikost nadpisů i podnadpisů a je-li dovoleno je psát tučně a kurzívou. (Pan Hrabal měl z pekla štěstí, že se narodil tak brzy, jinak by si možná ani neškrtl.) Bohužel, všechna tato omezení jsou dnes autorům spíš k smíchu. A snad i proto dnes přichází ke slovu umění tvorby webových stránek. Zatím někde nesměle, jinde už důrazněji. Ale kdo ví, třeba jednou... Jenže jak to tak znám, nějaký aktivní šťoura na ministerstvu, určitě prosadí do českého jazyka a literatury na školách i tvorbu webových stránek. A ještě za to shrábne odměnu. A třeba si to nechá i patentovat, jako to tiskopsací písmo jeho autorka. A děti pak už nebudou na prvním stupni odříkávat jen to staré, trapné  b f l m p s v z, ale taky to, v nové době tak potřebné,  H T M L/C S S. A autorů pak bude dál (ne)utěšeně přibývat.

P.S. Čtu si znovu tento textík a mám pocit, že se nedívám do talíře s lehce propečenou vepřovou panenkou, křehkou zeleninkou,  křupavými bramborovými plátky a omáčkou s kousky hřibů, ale do jakéhosi eintopfu, v němž lze jen bedlivým zkoumáním rozeznat jednotlivé ingredience. A to ani nemluvím o chuti.

Tak nevím, asi příště, přece jen…HTML/CSS ?