hvozdíky čert ví kde

postrádám na skalce hvozdíky 
zjara je vyklovali ptáci nebo sežrali slimáci
čert ví co se na tom kousku země stalo
ale teď mám díru přímo přede dveřma do baráku
je hluboká jako macocha i když
na macoše jsem nikdy nebyla možná je menší
ale člověk by se do ní vešel tutově
večer uvnitř blejsklo jako když cvakneš zapalovačem trochu to zasmrdělo
tak jsem se opovážila a nakoukla
po stěnách lezly chlupatý kořeny dávno pořezaných stromů
a zpívaly unisono s kostma kesiny 
nalila jsem si panáka
vydržím hodně ale tohle byla síla
cejtila jsem z tý díry všechny ty pachy na který jsem dávno zapomněla
svý předky
beznohýho dědu koblihu pradědu josefa
jak ho přejel náklaďák zrovna v květnu pětačtyřicátýho  
babičku ludmilu v ošoupaných střevících po dědovi koblihovi
a tátu co všem těm předkům přikyvoval a mrkal na mě
kolem toho všeho se vlnil taxikář co mi totálně vykecal mozek z hlavy
právě dořezával nudle do polívky
noc vypadala že se každou chvíli zhroutí
měsíc šel levitovat někam za šachtu    tma jako v pytli
jen ta díra furt svítila a zpívala
ráno jsem šla do práce
ťukala do klávesnice čísla poslouchala kolegyni že maj v tescu kočičí žrádlo za pade.. a celý kilo!
a říkala si že bych večer do tý díry mohla skočit