Hlavní hygienik Písmáku II aneb Věž z klišé

Přátelé, pojďme si říkat fráze, nevyjde to draze. Pojďme vystavět věž celou z klišé, velké dílo, jednou se bude dotýkat oblak, tak nádherně, tiše.

Včera jsem zvednul z písmácké země podivuhodnou věc: krátký komentář skrytě volající po (auto)cenzuře s poukazem k fiktivní nevinné „dvanáctileté dívce“, která by mohla být navždy traumatizována částí zdejší produkce (tou explicitně sexuální). A navrhl jsem zřídit zde funkci hlavního hygienika, který by dohlížel na čistotu, morální a jinou, publikovaných textů. Netušil jsem, že se najdou autoři, kteří se sami přihlásí o oslí uši.

Ale stalo se. Připomínalo to řeč politika, bylo to diplomatické, každému to mělo vyhovět, nikoho to nemělo urazit, bylo v tom i něco z práva („nárok“ na vyjádření názoru), ale důraz byl opět kladen na hygienu: autoři by neměli znečišťovat prostředí literárního serveru tělesností a sexem, protože co když se „někdo díva“. Ten někdo, jakkoli jsem ve svém textu narážel právě na bizarní figuru „dvanáctileté dívky“, byl implicitně opět onou dvanáctiletou nevinnou dívkou, která za monitorem ve vzdáleném městě, ve svém ztichlém pokojíčku brouzdá internetem a poprvé v životě se setkává s něčím tak děsivým, jako je text autorky careful, zažívá trauma, vydává se na šikmou plochu, z níž nakonec padá. Padlá žena, vysoký účet vystavený závadové osobě.

To nedovolme! Slibme si to jako pionýři u pomníku československé a sovětské družby. Raději pojďme říkat všechny ty věci, co sice dávno víme, ale nikomu to neuškodí. Buďme korektní! Jak si všimli sociologové, generace, z níž jsou i všichni ti „správní chlapíci a holky“ tady na Písmáku, je, jakkoli si o sobě myslí opak, tou nejkonzervativnější z generací našeho věku. Zkrátka – ať už pionýři nebo svazáci, rozhodně kluci a holky s ohromným potenciálem dohlížet a nudit.