Kvitance pohlavnosti

Kvitance pohlavnosti

Smějí se do vína, je sobota a půlnoc. Čas plnit biozávazky. Tanec, hudba, pohledy, sladká slovíčka, všechno jen kulisy. Ke koliak malým nehodám dojde, to se ráno z rádia nedozvíme. Teprve později zpola prázdné rodné listy vydají zprávu o radosti. Kvitance pohlavnosti.

Nehasnoucí sdělení

Zpěvačka z nočního rádia zpívá nothing compares to you. Sdělení, co zahřeje. Třeba je slyší, komu je určeno, a jen tak zlehka se usměje. Alespoň to. Svět je plný pohnutých sdělení, a i když žijeme v tak přesné době, mnohým je určeno míjení. A rozfouká je to nakonec do všech koutů. Ale třeba těmi kouty někdo chodí a posbírá je jako suché listy na podzim, jen tak pro radost a pro jejich nehasnoucí tóny. 

Usínáš proti louce

Sněžné mraky žloutnou nad městem a ty za oknem, bezpečná od nepřízně času, můžeš usínat třeba proti louce pampelišek. Je ti krásně, ta záplava hřeje. A peřinami květů už se blíží muž, ozbrojený úmysly, ten bazilišek.

Vánoce

Pokoje už pomalu svítí do noci pestrou zprávu, že jsou tu zas Vánoce. Drmolení televizí a předepsaných nálad. Vraždění v ulicích a těžkání měšců. Punčová mánie pod obecním stromem na náměstí. I to jsou Vánoce. A přece, někde za oknem potemnělým jen tichou nadějí drží se milenci za ruce. Stranou protokolu, na dosah smyslu.