Schovka

Moc hezké.

S přihlédnutím k tradicím haiku bych preferoval ale trochu jiný přístup, je bohužel nevhodné básnit v haiku o schovaném jaru. Viděl někdo schované jaro, slyšel, nebo snad očichal?

Haidžin má sdělit běžným jazykem prožitek, pozorování, příběh, který se dá "ochutnat" (vidět, slyšet, hmatat, cítit), ne se topit v představách. Sděl nám, co vidíš, co prožíváš a čeho jsi svědkem. Žádné úvahy, přiřazující věcem či jevům vlastnosti, které nemůžeme smysly postřehnout, ani výmysly, plynoucí jen z autorových představ, do haiku nepatří.

Krása je v jednoduchosti, v objevení protikladu dvou obrazů, které vidíš, v určitém nevysloveném plynutí děje dál, který má čtenář objevit a nechat se jím okamžik nebo celý věk nést o kousek či o celá světelná léta dál. To je ten zen, který má haidžin objevovat. A hlavně předat čtenářům.

Maličko ještě zapracuj, zbav se návyků z naší západní poezie.

Pokusím se ještě narychlo (to by nemělo být, ale pro ilustraci) nastínit jiný možný děj, kterým jen naznačím, že jaro je schované pod závějí:

Křupe a křupe

Sněhový příkrov zdvihá

Květ čemeřice

Snad Tě moje kritika trochu posune dál, nevnímej to zle. Hnůj smrdí, ale bez něj bychom měli na zahrádce sotva tolik krásných květů. Tak přijmi kritiku jako ten hnůj přijala půda a předala dál rostlinám.

Přeji krásné tvoření :)

*