Jak lépe porozumět jasanům

toto ma neskutočne pobavilo,,,

Milá Josephino!

Jsem rozradostněn, že zrovna u tohohle mi přistál tak citlivý názor... jaké máš ohledy k autorům a jak je pro tebe nutné zasadit básně do kontextu - pohlaví, důstojností, generací, světů... Z té záplavy radosti jsem se rozhodl napsat ti dlouhý, předlouhý dopis, abys měla aspoň trochu mé radosti.

Nejprve k tvému přání kontextu při čtení (obecně) poezie. Povím ti tajemství, za jehož vyzrazení mě stihne trest: V současnosti se to v literárních časopisech a básnických sbírkách hemží falešnými medailonky. Má to mnoho důvodů. Nejnebezpečnější z nich je tzv. skrytá hypnóza, kdy básník, často pomocí dlouhého, nijakého medailonku, plného smyšlených biografických údajů, neexistujících území (nesmím opomenout, že někdo používá opačnou metodu, nazývanou "stručně a nejasně", a jeho med. je krátkým výčtem neologismů), přivodí čtenáři hypnózu - v níž čtenář nezřízeně nakupuje básníkovy sbírky a rozdává je známým, nebo krade jiné sbírky (konkurence) a hází je do kanálu. Tato hypnóza může trvat mnoho let a je přenosná - nezřídka tak vznikají celé gangy zhypnotizovaných čtenářů. Zdá se mi, žes velmi citlivá bytost, to tě staví do velkého ohrožení! Buď tedy opatrná, prosím.

Dalším z častých důvodů falešného medailonu je tzv. "svobodně se schovat". Autor roztrousí nepravdivé, ovšem uvěřitelné informace, a pak jde přespat do ořechu. Současný postoj typu nemyslete na kontext, dílo si žije vlastním životem je samozřejmě taktický tah, který zavedli básníci, aby si navzájem pomohli - metoda psychické manipulace à la nemyslete na slony! - takže čtenář se zaměří na kontext (z falešných medail) a básník se hned cítí klidnější, svobodnější, schovanější a lépe se mu píše. Samozřejmě ani tak není jisté, že výsledek psaní bude dobrý. Navíc, vždycky je riziko, že čtenář odhalí skutečný kontext - což je noční můra většiny básníků (zejm. těch, kteří prchají před záchodem).

Pokud jde o tyhle texty - budiž, možná jsou čitelné jen pro toho, kdo se obeznámil s (nechtěným) kontextem, s komentáři pod Číňany. Viz prolog, každá věta je zkopírovaná. Mírné úpravy. Názory různých lidí tvoří jednu identitu.

Ale stejně mám pocit, že je to širší a obecnější. Prostě malá ukázka jasanofobie, názorových klišé... jasanofob je hodný, korektní, ví, jak správně respektovat pláň, kterou jde navštívit. Chce porozumět jasanům lépe... jakéhosi základu porozumění tedy už dosáhl. Což ukazuje řečmi o sobě, o tom, jak špatně se do jasanu řeže, atd.

Výsměch... nevím, jen jsem zkopíroval reakce, které se sobě vysmívají samy. Ani nemám nic proti tomu, že se samy sobě vysmívají, já se sobě taky rád vysmívám. A třeba je to pláč, Josephino, třeba nad větami jako "Snad jen, že jasany se mohou vlivem prostředí změnit a motivovat k tomu po kapkách své kořeny" ... Nebo se snažím porozumět dobrému člověku, stejně jako on se snaží porozumět jasanu, a tohle celé je jen svědectví o marnosti.

A Matka... tam je taky výsměch? Vždyť zosobňuje vstřícnost a bezbrannost, svými děkovačkami je skoro umlácena. Náš dobrý člověk to nevidí (dobrota zakryla zorné pole), bude ji mlátit dál. Matce to nevadí, matka každému i v nouzi pomůže. Věřím tomu... A věřím i tomu, že předobraz, tedy matka Gora, by mě nechala přespat ve svém zvěříně, kdybych už neměl na nájem a byl vyhozenej z bytu. Až ta chvíle nastane, můžu dostopovat do Krumlova, tam se někde skácet a Gora mě najde, utrhne kostku cukru od úst nějakého zvířete po svém boku a zachrání mě... O to víc mě rozesmutňuje fakt, že náš dobrý člověk se na ni vysere (viz jeho poslední věta). A co teprve, kdyby byla jasan.

Celkově bych řekl: Dobří lidé srší poezií nevědomky. Stačí, když někdo nicotný přijde a zapíše to. Co jsem hlavně chtěl, bylo, viz prolog, zachovat původnost myšlenek a řeči - ten zvláštní, přitom vyprázdněný, jakoby úřední jazyk, kde se s jakousi samozřejmostí a neochvějností objevují výrazy jako "naléhavé otázky", "propastné odlišnosti"... Jak jsme k tomu přišli? Co o nás taková řeč vypovídá? Čemu jsme se ztratili? V co ještě může věřit náš dobrý člověk? Ne, už ani ve lhostejnost nemůže věřit, ne ve světě dobrých lidí, kteří se bojí jetelů.

Chtěl jsem svůj předlouhý dopis zakončit tou počáteční radostí, Josephino, ale nemůžu ji najít. Snad to znamená, že k tobě doputovala všechna.

kvalitní námět pro kritiku číňanů (a inspiraci pro zdejší zapálené diskutéry) lze nalézt třeba tady: http://a2larm.cz/2017/01/lekce-z-airpokalypsy/

:))) pobavilo

(gořino dílo o číňanech vč. diskuze jsem onehdy přelítla jen zběžně; mně podobný témata zas tak moc nebaví... a nakonec, třeba z geologickýho hlediska je stejně celá "naše" civilizace naprosto nevýznamná...)

mluvit o téhle povedené kritice jako o "přípisu", to už vyžaduje velkou dávku povýšenosti. josefino, kouzlo toho textu je v tom, že ukazuje, jak snadné je rozbít na kousky sebepevnější "názor" na sebepevnější téma (tady cizinci, přesněji: číňané, co po sobě neuklízejí tácky od jitrnic v krumlovských bufetech), stačí rozfoukat věty - klišé, protože ta pasují kdykoli kamkoli.  

Opravdu netuším, kolik naléhavých otázek tady vzniká. Jen ale obecně, co mě u přečtení tvého přípisu trápí. Nemám čas číst různé názory nádory pod místními dílky, nevím o event. problémech mezi místními autory. "Znalci" říkají, že nemá smysl dělat rozdíl mezi poezií mužů a žen, poezie je jedna - s tímto názorem nesouhlasím. Stejně si nemyslím, že poezie je jedna v případě různých generací autorů, takže na mezigenerační rozdíly ve vnímání světa i poezie by měl inteligentní autor-kritik ohled brát, stejně tak na autora-autorku samotnou, na člověka, jehož důstojnost je nutno zachovávat, poezie nepoezie. - Jistou noblesu v tvém přípisu vidím, i když netuším míru výsměchu, synu ...?

Bžunda:-)

ale abych byl přesnější: to poskládání smysl dává. dobrá práce.

vynikající. napadlo tě to, kolem čeho (jsme my) ostatní jen chodili: naložit takto s nesmyslem, tedy předložit ho v stejně nesmysleném konceptu, zmůže víc než pokoušet se něco namítat, proože to je jako mluvit cizí řečí.