Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O nesamozřejmosti poezie

24. 02. 2017
2
13
1418
Autor
Movsar

Malá radostná věda nad jedním hybridním textem a podivuhodným doslovem autora.

Jednou z intelektuálních zábav šedesátých let byla kritika konzumního stylu života, který v té době zaplavil celý západní svět. Biblí se v tomto směru stala kniha Guy Deborda Společnost spektáklu z roku 1967 (česky vyšla v roce 2007); svým tezovitým stylem a radikalitou myšlenek ostatně archaické texty proroků z pouště připomíná. Od té doby se na kritice kapitalismu a s ním spojených tržních bakchanálií mnoho nezměnilo. Sem tam někdo upozorní na to, že radost z „tlačení vozíků v Tescu“ pomalu vyhasíná, sociologická tvrdá data ale nad zamyšlenými komentáři převládají. A protože se nezdá, že zmiňovaná radost tak docela uhasíná, není špatné pokoušet se přivést kritiku konzumní horečky opět ke slovu.

Pokusil se o to jeden místní autor. Způsob, jakým tak učinil, ale zdál se mi být nešťastným: své rozhořčení nad existencí supermarketů podal formou básně, aniž by pro to existoval smysluplný důvod. Ta nutkavá potřeba vyjádřit se na orientální způsob vertikálním kladením slov do elektronického svitku je ve zdejším prostředí sice úkazem docela běžným, přesto jsem položil vážně míněnou otázku, proč v souvislosti s ryze prozaickým tématem byla daná forma užita. „Je to snad báseň?“ zněla otázka. „Samozřejmě že to je báseň!“ odpověděl autor.

Jako autor nepochybuje o fenoménu konzumní pasti, nepochybuje o poezii, je pro něj samozřejmostí. Poezie je ovšem přesným opakem toho, co o ní soudí náš autor: vždy je nesamozřejmá.

Autor tak podryl své vlastní snahy, totiž usvědčit kapitalismus ze lži a povrchnosti. Protože je to právě současný tržní systém, co se snaží za každou cenu a za nemalých investic budit a udržet dojem samozřejmosti. Nikdo nesmí pochybovat o tom, že je nezbytné mít automobil („jak bychom to dělali, kdybychom měli děti?!“ slyšel jsem mnohokrát), chytrý telefon s připojením k internetu, hypoteční byt a v létě se koupat v Středozemním moři. Právě to je samozřejmost. Poezie je na opačné straně, na straně nesamozřejmosti, věčných pochybností, vždy trochu temného prostoru literatury.    


13 názorů

Husák už dávno dokejhal. jinak nesmrtelné písničky vznikají furt...


Markel
26. 02. 2017
Dát tip

básnění je samostatný mozkohlubinný útvar jen zdánlivě a povrchově se dotýkající dějinných ( i současných) událostí :-))

to je moje vlastní definice, jsem na sebe opravdu hrdá :-))


Movsar
25. 02. 2017
Dát tip

správná připomínka, romane. a díky za čtení.  


Šmodrcha
25. 02. 2017
Dát tip
Potrefený Husák už kejhal, BOBANE.

ale dyť ti kytičkáři v šedesátkách byli taky konzum jako sluneční soustava... by mě zajímalo, která báseň od koho ze zdejších autorů to je.


samozrejme --- pretoze je zjavne ze ta len zaujalo pouzitie slovicka samozrejme. --- ty si ponukol niekolko moznosti ako som to zamyslal - a ja ti odpovedal.  --- to ze to vytrhavas z kontextu a upravujes si veci tak aby sa ti to hodilo do tvojich myslienkovych konstruktov a toho co chces napisat je inak tvoja celkom zaujimava crta.


Movsar
24. 02. 2017
Dát tip

ale z čeho dovozuješ mou samozřejmost? z konstatování? já na konci svých tezí vykřičníky nedělám.


samorejme ze ty kedze tvrdis ze poezia je vzdy nesamozrejma a hovoris o ryze prozaickej teme:-)


Movsar
24. 02. 2017
Dát tip

kde to určuju se samozřejmostí?


ryze prozaicke tema ma zaujalo. --- taktiez ma zaujalo ze som sa rozhorcoval nad existenciou supermarketov. ale berem ze z isteho uhlu sa to tam da aj to najst. a keby to tam aj nebolo tak si si to tak samozrejme vylozil. buidiz--- paci sa mi ako samozrejme urcujes co je a co nie je poezia:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru