Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMůj život na moři
Autor
pavlanebopavel
Říkali, že z toho vyrostu. Říkali, že je to puberta. Říkali, že to přejde, že to zmizí stejně jako puberťácký projevy mýho obličeje. Nezmizelo ani jedno a já nevim jestli mě víc štvou ty jebáky anebo blbý nálady.
Je to už deset let, žádná změna. Pár let pobytu na záchranný lodi jenže pak mě to tam začne být malý tak skočim. Vrhám se do vln. Jako já sem se samozřejmě nedívala kam skáču protože sem měla tunelový vidění a jinam to stejně ani nešlo, žejo, ale tak teď vidim že to jsou vlny. A jako kurevský vlny. Ono je totiž zvláštní, že když se díváte z lodi tak je nevidíte. Zvrchu je nevidíte. Protože je ani nepotřebujete vidět, vy se jen tak kocháte pohledem na moře a je vám úplně fuk jesi tam jsou nějaký vlny nebo ne. No a pak tam teda skočíte a .. fííha, je to docela boj. Takže sebou mrskáte zápasíte a lapete po dechu. Pak už toho mam dost a říkám si že prostě přestanu plavat jo, ať mě to zkurvený moře pohltí když mu o to tak jde, ale to je samozřejmě najednou po bouřce a já se vám vynořim uprostřed takovýho ráje, že byste koukali. Jsem jak u vytržení, naprosto omámená se procházím po pláži, sbírám mušličky, usmívám se na palmy a rozvaluju se ve vyhřátym písku. Úplná euforie. Nefalšovaná dětská radost. A jak tak blbě čumim a nastavuju se slunku, tak mě najednou na nose přistane kapka. Takže se vám tak proberu mrknu nad sebe a tam zase černo. Ostrov, neostrov, jsem zas uprostřed bouřky. Všude tma, plískance ledový vody mě řežou do obličeje, vlny se mnou smýkají o rozeklaný skály hlava nehlava a já krvácim. Krvácim, ale to nevadí protože voda to hned vodnese a tak si toho aspoň nikdo nevšimne. A taky mě nikdo nehledá. Ne tady. Jsem sama a jsem sama za bouřky i v tom podělanym ráji.
13 názorů
pavlanebopavel
06. 03. 2017Jéé, děkujuuu :)
pavlanebopavel
06. 03. 2017Jojo, určitě, děkuju
pavlanebopavel
06. 03. 2017Vím, že to úvaha není, ale bohužel jsem neobjevila nic příznačnějšího v nabídce :( kam byste to zařadili vy?
No a jak jsem říkala, nestěžuju si, popisuju. Mně v tom zněla sebeironie, ale je fakt že někdo ji tam asi cítit nemusí, to zas bude asi jen tím tónem v mý hlavě... :)
Včera jsem ti dala k úvaze, zda slovo plýskance by nemělo být s měkkým i jako od plískanice, tak co ty na to:-)
já nevim... tady mi to přijde tak trochu jako duševní masochismus -
"pak mě to tam začne být malý tak skočim"
pokud si tohle člověk vybral sám, tak si asi nemá na co stěžovat
ještě jestli můžu ke komentářům (a k jazykové stránce textu (protože "úvaha" to není)) - to, že vynecháš čárky, na autenticitě nepřidá. spíš bych zapracovala na jazyce, originalitě přirovnání... bouře na jedné a tropickej ráj na druhé straně je docela otřepanej příměr :)
super, přijdu, až napíšeš něco delšího. Tenhle rošťáckej styl si hýčkej, je fajn :)
Stěžování v tom nevidim.
"Život je jen náhoda, jednou si dole, jednou nahoře", to přece čistě negativní neni. Peklo i ráj, dvě strany jedný mince.
Nechci se do toho zamotat, ale člověk má většinou na výběr...i když se zrozením a smrtí ti nikdo nepomůže:-)
Dej těm tvým myšlenkám nějaký tvar, dobré jsou odstavce, jak tu kdosi napsal, každý text se potřebuje nadechnout /i my, čtenáři/, a absence čárek v próze, kterou tebou deklarovaná úvaha je, není dobrá, nesvědčí o literárních kvalitách.
Ať se ti tu dobře píše a čte.
pavlanebopavel
05. 03. 2017Čárky chybí naschvál, aby to bylo co nejvíc autentické a odpovídalo to tomu, jak bych to říkala. Nechtěla jsem, aby to vyznělo jako stěžování, snažila jsem se jen o čistý popis :) To ano, co píšete, to sám dělá, ale toto je o životě. Člověk obvykle nežije sám... obvykle má někoho (přátele, rodinu..) s kým si rozumí, někoho, kdo jeho život pozoruje a třeba i sdílí.. nebo ne?
~~ uprstřed ~~nasatvuju ~~ jesi
Tak dík za zvětšení...vypsala jsem ti překlepy, taky tam chybí hodně čárek, text hovorově psaný, což nevadí, ale jen takové stěžování si:-( Člověk se sám narodí, sám vyrůstá, sám dýchá a sám umírá, no:-(
Ráda bych si přečetla, ale písmo je na můj zrak moc drobné...tak příště:-)