Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZlatovláska demystifikovaně
Autor
Debraket
Zoufalá Zlatovláska vkradla se do cizího bytu
dlouho šla městem a neví moc
co jiného by jako měla dělat než tohle...
"Vypadá to tu jinak než u mě", říká si sebestředně,
a není jí ani trochu blbý, že pobývá v cizím bytě.
"Jé, oni budou zrovna obědvat" , všimla si misek s kaší,
a protože je celkem dost milá, určitě by jí dali ochutnat
a jako návštěva se přeci
do cizího baráku nevkradla.
Ona je tu vlastně vítána
neexistuje totiž nikdo
v její hlavě
kdo by jí mohl odmítnout.
"Jakože existuje, ale to byl zrovna debil",
pomyslela si o svém bývalém příteli,
a hned na to začala jímat, do čeho by píchla,
protože se prostě nudila - takže přišla na to
že vyzkouší, jak se těm cizím jako tak žije.
Pak si může připadat
zlomyslně šťastně
když zjistí že si rodinka
žije hůř než ona.
A nebo aby jen potichoučku
záviděla, kdyby se jim náhodou žilo dobře
což měla taky moc ráda,
protože to byla příležitost pro její příběhy
o tom, jak vůbec nikomu nezávidí
protože je z Prahy.
Však vůbec si přitom nevšimnula
ten byt není obrazem jejím
rodince medvědů patří to tu
nevím, mně to je jedno.
To, že se necítila jako vetřelec, i když jím fakticky byla
byla taková ta trapná podívaná...
A zatímco tancovala a narážela do věcí kolem
zpívala si něco jako:
"Já jsem tak pěkná a hodná a super
a myslím tak pěkně, že není důvod,
aby pro mě někde na světě nebylo místo, lalala [...]".
Když jí ale začne docházet síla,
chtěla si sednout a ideálně i něco sníst s tím,
že "kdyby někdo přišel do Mé rodiny a Mého bytu,
nepochybně ho Má rodina taky mile pohostí!"
Takto si nabyla obecného práva
jíst z talířů druhých bez usvolení
taky proč jídlo by na stole stálo
kdyby to jídlo
nebylo pro ni?
Než aby si ale pomyslela
že si rodinka zašla na společnou procházku
aby si ten oběd více vychutnala, když už si dala takovou práci,
napadlo ji, že vlastně může být SuperStar a vlastně i porotce
a všechno jídlo je tu kvůli ní, aby ho ochutnala a ohodnotila.
Ráda si představovala
že její názor cosi znamená
že právě ten někoho zajímá
i když neměla tušení koho.
Každopádně, když se vyškrábala na první židli
pořádně si narazila prdel, tak jako každá panička,
která se pokusí zaujmout místo hlavy rodiny
medvědů, tedy pokud není otcem zrovna nějakej
vyměklej feminista, toho by žena nahradit mohla.
"Základem je sebedůvěra", vzpomněla si Zlatovláska na youtube
a dál seděla na tý příšerně nepohodlný židli,
načež si nabrala jídlo z jedný velký misky na stole před sebou.
Byl to celkem velkolepý pocit, ale nečekala, že bude jídlo
tak horký a šíleně si spálila jazyk, za což proklela
onu debilní kuchařku.
Až přestala se spokojovat
sváděním viny na druhé
přeskočila na vedlejší židli.
Ta byla ale tak odporně měkká,
že si Zlatovláska začala připadat jako křehká stárnoucí matka.
"To mám ještě čas" pomyslela si nevědomky,
aby zamezila úzkosti z předčasné krize středního věku
a opět se ponořila do těla blondýny, která nestárne
netloustne a není a nebude nikdy ničím odpudivá.
"Mám ale fakt hrozný hlad" pomyslela si, a natáhla se
po druhé misce na stole. Sousto opatrně vložila do úst
a začala žvýkat - její apatie ale začínala být hmatatelná.
Tohle jídlo bylo totiž tak smrtelně studené a bez chuti
že skoro ztratila představu, jak samotná chuť chutná.
Pro další sousto z malé misky vedle
té nejmenší
už nejistě najednou, však přece ve stoje natáhla se.
Byla překvapena, jídlo bylo tentokrát příjemně sladké
a cukrem nabyla potřebnou energii - začala být
zase krásně veselá - sedla si tedy znovu ke stolu,
aby celou dětskou porci natlačila do sebe,
ale malá židlička se pod její vahou,
ačkoliv slečna doopravdy tlustá nebyla,
rozpadla.
To byly to nejspíš ty velké sny
kterak už není dítě...
Byla by se tam dala do pláče
a nebo by jakkoli jinak projevila zklamání nad zdánlivou komplikovaností své individuality,
proboha vždyť zjistila, že popravdě nemá tušení, co jí v životě vyhovuje...
V tu ránu slyší medvědy, jak se vracejí ze své poklidné polední procházky.
Její úzkost začínala vybočovat z normy
velicí medvědi jí určitě rozcupují
neboť jim zničila nábytek
přitom sama neví
co tu chtěla
utéct
a tak z okna vyskočila.
poslední úprava: 12.3. 19:
14 názorů
Nemohla jsem tě ztratit,Deb. Nikdy jsem tě neměla. Nikoho k sobě nepřipoutávám. Ty jsi přece oslovila mě,ne já tebe. Když mě oslovíš znovu,budu ráda,když ne,bude mě to mrzet ,ale nic s tím nenadělám.
Nerozumím tomu,že sama víš,že tvá slůvka byla nehezká a zároveň jsi na ně pyšná.
na svá precizní nehezká slůvka jsem pyšná. neloučím se - ztratila jsi mě. "virtuální" pohlaví měním v závislosti na tom, jak potřebuji efektivně působit.
A víš,že mě celkem ani nepřekvapilo,že jsi muž ? Jen jsi vzpomeň,že jsem to předpokládala hned na začátku .
Když ješitní lidé(jako třeba ty nebo já) nedosáhnou takového úspěchu,jaký si představovali,začnou být zpravidla zlí a šermovat kolem sebe nehezkými slůvky. Když to příliš nezabírá,začnou se loučit,tak jako to ted' právě děláš ty. - Ale já tě možná překvapím : vůbec tě nepodceňuji a ráda bych se s tebou bavila dál. Prosím tě - bav se se mnou dál,nepřerušuj ten dialog. - Když se ti bude zdát,že se nad tebe vyvyšuji nebo ,že tě podceňuji , řekni mi to. Mrzlo by mě,kdybychom spolu přestali mluvit.
Můžeš být ženou nebo mužem - jak je ti libo. Stejně jsme jen virtuální entity,tak co na tom záleží ?
alenko - já, že vidím věci příliš zjednodušeně? ne, jen je zjednodušuji pro rychlou konverzaci. investovala jsi drahý čas do potvrzení toho, co jsem řekl - pokud žena touží po moci, nepotřebuje děti. bavil jsem se s tebou jako se sebou rovnou, ale tím podceňováním jsi mě ztratila.
lýn - kvůli všem, lásky.
Myslím,že to všechno vidíš příliš zjednodušeně. Nejde o to,že sněhová královná je zlá,protože je bezdětná. Naopak jde o to,že že zlá královna je krásná a proto má moc. Moc nad muži. Pokud ta moc funguje,ona ani nemusí být zlá. Teprve když svou moc - svou krásu začne ztrácet,stane se zlou. Myslím,že touha po moci není u některých žen o moc menší než u mužů.
Mrzí mě, že to k tobě nedošlo, takže se pokusím psát ještě trošku hloupěji, a budu se snižovat tak dlouho, dokud to nebude jasné :)
no...
kluci
u mě doma to sice vypadá jak v cvokhausu
jak si tu zkouším různé umělecké styly na všem možném, co kde seženu a vyštrachám
ale tomuhle, co si tu píšete,
rozumíte asi fakt jen vy dvě
:)
Šmudla od Sněhurky
a ....mědvědi
Pa.Leona
:):)
ještě radši mám generalizaci, že já jsem tu pro svět a svět je tu pro mě.
Zlá královna je stinná stránka matky, stejně jako třeba polednice, macecha nebo čarodejnice. Sněhová královna je bezdětná matka, která svoji životní sílu lásky/konstruktivity obrátí do agrese, pročež sice panuje svému království/světu, ale bohužel se v něm nic neděje, je zamrzlé - symbolizuje brzdu v evoluci člověka.
A co ty, znáš archetyp džina?
Já nemůže vědět,co všechno se děje ve stejném čase,mohu si všimnout jen jednotlivých synchronicitních jevů a když si jich všimnu , pak vím že se dějí tak nějak "pro mě". Dá se to interpretovat i tak,že já tu jsem pro tebe a ty tu jsi pro mne. Zajímalo by mě,jestli jsi viděla film Sněhurka a lovec a jestli jsi někdy přemýšlela o archetypu Zlé královny nebo Sněhové královny. A co moje Černá Karkulka ? Chybí mi pod ní tvoje zdrcující kritika.
kdybys věděla, co všechno se stalo zhruba ve stejném čase, tak by ses asi pos*ala... pro mě to není zvláštní, ale naučil jsem se, že tomu lidé dneška říkají "mystika".
každopádně to není modifikace na nic než na samotnou Zlatovlásku ( https://en.wikipedia.org/wiki/Goldilocks_and_the_Three_Bears) . Sněhurka je o mnohem, mnohem komplexnější! Ach, jak ta si vzala jen trošičku z každé mističky a trošičku z každé skleničky, že jí pak trpaslíci nevzbudili, a jak jeden se dokonce obětoval (šmudla tuším?), a spal až do rána střídavě v postýlkách kamarádů, fascinován pouze její krásou :)
Víš,jsem tak trošku(ale jenom trošičku !) okultistka a tak mě vždycky dost fascinuje,když vidím,že nějaká síla někoho nutí dělat cosi podobného jako dělám já a to nezávisle,zhruba ve stejném čase. Tvá básnička je modifikací pohádky o Sněhurce,která se dostala do domečku trpaslíků. Já jsem zase dneska dala do arény takovou "ghotic" modifikaci pohádky o Červené Karkulce. Otázka : Není to zvláštní ? + típek pro jaksi spřízněnou duši. A taky mám v Indispozici novou hádanku,kdybys ji třeba chtěla luštit. Je ale poměrně těžká.