No a co

Nefandím příliš "zpovědím",ale tohle má určitou vnitřní dynamiku. Snad na tom by se dalo do budoucna stavět. Na tom .jaj báseň "teče" na osnově vnitřního dialogu. Není to sice postup nový,ale přecejen tady je poměrně originální.

každý má svou stinnou stránku, každý zná to, očem píšeš, ale jen málokdo s tím nic nedělá, a jen málokdo to v plné formě ventiluje k veřejnosti se slovy, že je to pro něj naprosto a nezbytně důležité. promiň. ano, můžu říct, že jsi uvnitř nemocný, a toto je diagnóza - fixace na nedostatek moci (excibionistická perverze). v jistém smyslu to připomíná kreslení ču*áků na zeď, s tím rozdílem, že ty už nejsi dítě. vyléčíš se, až "skolíš" nějaké nezkušené děvče. hodně zdaru

často mé básně používám jako prostředek, u kterého se vypíšu z deprese. Ano vím je to nainvní a dětinské, ale pro mě, naprosto a nezbytně důležité.

K sebepřijetí vedou i jiné cesty, než nechtít být v pořádku :-)

Působí to jako podrážděná ofenzíva v rámci utajovaného (pod polštář?) deníčku. Ty kontra celý svět! Kolik ti je? Tenhle naivní výlev je ovšem pro autora mnohdy důležitý.

Zbývá se zeptat... šlápl ti někdo na kuří oko, nebo je v tom něco víc? Zavraždil ti někdo nejlepšího kamaráda, sestru, bráchu etc.?

na mě to působí spíš jako výkřik ve smyslu "polibte mi... kvůli vám se měnit nebudu" - a to by mohlo nahradit tu spoustu slov, kterými se snažíš vnitřní stav hrdiny básně popsat.