Kudykam

Už jsem přešla mnoho divných dní,

kdy rány zrána zní jak poslední.

 

Skřeti z lesů loví na šňůrách

kousky mojí duše - já mám strach,

že mi to šero citů nevadí.

Zahrajem si zradí-nezradí.

 

V polích foukám s větrem do peří;

stoupám, padám, času nevěřím...

 

a pak se rozutíkám...

hořím na vlnách;

v hloubi nitra tikám;

kolem střelný prach.

 

Jsem tu;

tmou pronikám;

vířím v záři hvězd;

není kudy kam...

 

a pak se rozutíkám...

 

---