Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZmije
05. 04. 2002
5
0
1817
Autor
Francois
Když jsem se takhle po ránu,
vraceje šlápl na zmiji,
nevěda, zda v sídlišti či v koránu,
myslel jsem, že mne omyjí,
a stejně by mě nikdo nevěřil……
Že ztuhlá byla, měl jsem kliku,
a taky strašně krátká,
já ztratil jsem někde míchu,
kousla mě do palce,
byla hrozně vratká……
Nebyl jsem u Tebe,
ani nevím proč,
celý večer byla jsi sladká,
živote jdi a skoč…..
Krásnoočko
11. 06. 2004
O: díky, kdybych měl už tehdy kocoura Macíka, tak by ji asi zakousl. "Lékařky" jsou stále při mě.
Z: Je to tak dávno, neměl jsem u sebe měřidlo a tehdy se snad ještě ani neměřilo a taky jsem nejel autem.
Kolikže jste to měl promilí v krvi, když jste zašlápl toho nebohého plaze????? :-)
Na to, že seš druhý já NIcka Twispa, tak docela dobrý.:-))) Típnu ti to.
Jo, ještě, vyssál sis tu ránu? A obvázal sis ji nad ránou, aby jed nešel k srdci? A sehnal do dvacetičtyř hodin lékaře?
Ale já ji fakt potkal, moc jsem sice už na ni neviděl, ale určitě byla jedovatá, protože mě 3 dny bylo blbě. Díky za tipy.
Nesnáším sladkou rýži, šulany s mákem a štrůdl, takže jsem jej nepozřel. Ale možná máš papoušku pravdu, kdysi jsem byl na zájezdu v Rusku, nesnáším rybičky olejovky a měl jsem jimi evidentně pobl... záda.
No, dejme tomu, že strofa
"a stejně by mě nikdo nevěřil ..."
má být básnický novotvar, ale já si stejně myslím, že je tam hrubka. (To máš za to, že zařazuješ blbůstky do arény.)