Cirkus

Cirkusový stan se pomalu začínal zaplňovat diváky. Orchestr zkoušel svoje nástroje a vyhrával různé melodie. Konferenciér i další účinkující se připravovali na své vystoupení.

Kolem cirkusového šapitó se pomalým krokem procházel muž v pestrobarevném obleku, Červené namalovaném nosu bez tradiční bambule a rozcuchanými oranžově namalovanými vlasy. Rozhlížel se po všech zákoutích a nahlížel do maringotek. Vypadalo to že něco hledá. Bílé namalována tvář s rudým úsměvem neprozrazovala jeho emoce. Otvíral bedny a skříně a pokaždé si povzdechl. Za chvíli začne vystoupení a jemu chybí všechny jeho propriety. Kde je jeho maska, stříkací pistole, prdící pytliky, nekonečné provazy svázaných šátků? Ještě odpoledne je měl připravené ve své maringotce a teď nikde nejsou.

Šapitó se zaplnilo, osvětlení cirkusového stanu se rozsvítilo a úvodní fanfáry oznámili začátek představení. Reflektor zacílil na konferenciéra, který proběhl oponou a přivítal diváky v hledišti. Jako první číslo oznámil vystoupení akrobatů. Pomocníci přiběhly na plac a začali připravovat scénu. 

Jako před každým vystoupením přiběhl na scénu i klaun v pestrobarevném obleku. Začal provádět své obvyklé kousky, ale neměl k tomu žádné pomůcky. Ať dělal co dělal, ať se snažil jakkoliv, jediným úsměvem na tváři v celém cirkuse byl ten, který měl namalovaný na obličeji. Nikdo z diváků se nesmál, nikoho nepobavil. Žádný z jeho oblíbených triků a gagů nešel bez náčiní provést. Padání na zem na dnešní děti nezabíralo. Jakmile bylo šapitó pro další vystoupení připraveno, okamžitě vyběhl pryč. 

Zatímco akrobaté prováděli své kousky, on sklesle seděl na schodech své maringotky a čekal na další mezihru. Vůbec se mu nechtělo vracet, tohle bude jeho nejhorší vystoupení. Jak se to mohlo stát. Podíval se k výběhu šelem a tam viděl urostlého muže v ozdobném fraku s černým cylindrem jak na něj kouká a směje se. Krotitel hladil skrz mříže lva a láskyplně mu něco vyprávěl. Občas na klauna ukázal, jako kdyby to němé zvíře vědělo kam ukazuje. Stále se smál. Klaun si vzpomněl na včerejší večer, kdy si z krotitele a jeho lvů po vystoupení dělal legraci a prováděl mu samé naschvály. Krotitel nakonec rudý vztekem a dopálením odešel do své maringotky a mumlal si pod knír něco o odplatě. 

Konferenciér ohlásil další vystoupení a manéž se začala oplocovat mřížemi pro vystoupení dravé zvěře. Klaun musel chtě nechtě nastoupit na své číslo. Opět se snažil, ale ani jeden z jeho vtipů, ani jedna ze scének nikoho nepobavila. Někteří dospělí na něj začali pískat. Zpoza opony vše sledoval krotitel a smíchem se popadal za břicho. Klaun byl rád, když byla manéž připravena a rozmrzelý rychle utekl.

Do manéže přiběhl krotitel, několikrát práskl bičem a za chvíli zamřižovaným tunelem proběhlo několik lvů a tygrů. Zvířata byla nastrojena do šaškovských pomůcek. Lev měl klaunský čumák a oranžově zářící paruku. Tygřice se proháněla s pestrobarevnými šátky uvázanými okolo krku jako hřívu. Malé lvíče mělo na předních tlapách přidělány malé polštářky a při každém dopadu došlo k hlasitému pšouku. Muž se zvířaty prováděl všemožné triky, dělal vtipy a předváděl vtipné scénky. Diváci tleskali, jásali a byli z představení nadšení. Krotitel se smál spolu s nimi, oči mu zářili radostí a užíval si úspěchu. Klaun vše zpoza opony sledoval a postupně mu pohasínal i jeho namalovaný úsměv.

Krotitelova pomsta byla sladká.