Odezírání lásky

Po přednášce I

Drží se za ruce a čekají na přednášku profesora Bělohradského. Mezi postaršími intelektuály a osamělými muži se zájmem o filosofii jsou nápadní. Jejich prsty jsou spleteny jako zobáčky ptáčků v drahé chvilce. Pak ale profesor spustí a oni se rázem pustí, snad z úcty k moudrosti. Teprve večer, až na kolejní pokoji zhasnou a přitisknou se k sobě, zas spletou ruce, ona ho obejme nahými stehny v pase a zeptá se: "Lze ještě vůbec do našeho vztahu integrovat liberálně-demokratickou ideu institucionalizované změny, nebo i my jsme nadobro vydáni tendenci k návratům do tradic, jíž podléhá tato postpravdivá doba?“  A jeho bělmo blýskne tmou.

Po přednášce II

Po přednášce, když jsem odcházel a zastavil se u dveří, neboť pršelo, zaslechl jsem kus řeči starších mužů z první řady. Přeli se, v trochu jinak podané otázce, o smysl života. Jeden, lačně nasávající z cigarety, tvrdil, že člověk chce jen maximalizovat své užitky. Druhý nesouhlasil a dával to hlasitě i vrtěním hlavy najevo. Ten s cigaretou trval na svém, jen opravoval slovo užitek, narovnával je do šířky a zbavoval zátěže ekonomického pojmu. Druhý už tolik neprotestoval, i když, a možná jen ze setrvačnosti, dál kroutil hlavou. Třetí, nejstarší, neříkal nic a hleděl k obloze, z níž pršelo. 

Netvor v žízni

Vytáhl nůž, vrazil ho hluboko a nechal krabici krvácet medvědí krví. A lemtal ji jak netvor v žízni. A pak se strašlivě rozchechtal a mluvil neznámým jazykem, ten apoštol nezřízené chuti. A pak padl a chroptěním dával zprávu o svém sestupu do hlubin noci. A nevnímal už slaďoučké parfémy dam ani jejich střevíčky, v nichž ho překračovaly v netečném rytmu středečního rána.

Internát

Na internátu už dávno odbila večerka. Chlípný vychovatel klíčovou dírkou nahlíží intimitu dospívajících. Vidí trochu hubené dívčí tělo, pokryté slabým světlem žárovky a jinak ničím. Je tolik nepodobné tomu jeho, jako by to byly vzdálené planety, které se nikdy nepotkají. A přitom by stačilo vzít za kliku. Jenže tak snadné to ve vesmíru není.

Odezírání lásky

Nevím, o čem zpívají, ale tón jejich hlasů dává tušit, že to nic zlého nebude. A navíc pořad s názvem Zóna lásky by nepřipustil mýlku. Bez znalosti řeči, jen tak z intuice, zkušenosti a důvěry v programového ředitele rádia, člověk čte vzdálená sdělení. Odezírá lásku.