Maternova poezie umělé inteligence

bože, je tu víc takovejch hovad??

snad to bude setkání dvou myslí, kdo to komu "nandal" nebude až tak důležité.  Faktem (alespoň pro mne) je, že někdy radši počítač a "blouznění maturantů" není zlá hláška... Předem upozorňuji že hovořím v žertu (he...), samosebou máš pravdu.

konstatovanie ze by materna nedobre skoncil ignoruje zjavnu antiesencialisticku odpoved na belohradskeho otazku. ponuka tak interpretaciu ze ju odmietas. v dalsich prispevkoch tuto interpretaciu nevyvracias

do toho

praveze sa tvoje prispevky daju lahko interpretovat ako vyjadrenia esencialistu

jsem antiesencialista (což ale bylo z mých příspěvků jasné), proto nechápu, proč opakem říkáš, že jsem mluvil o smyslu (lidské poezie) jako o něčem daném zevnitř. proto tvá otázka není správná, resp. jde šejdrem-  

z toho co som do diskusie vniesol je pre mna najzaujimavejsia otazka ktoru som formuloval v prvom komentari: predpokladajuc ze odmietas to ze zmysel umelej poezie je dany (ako v cullerovom citate) 'zvonku', aky mas na to dovod?

dobrá, a te´d řekni, co jsi vlastně do diskuse vnesl kromě odkazování se k té prázdné frázi cullera?

belohradsky sa pyta aky je zmysel 'umelej poezie' a co chcel pocitac povedat. konstatovanie ze Materna by nedobre skoncil, potom co rompotl belohradskemu neodpovedal, je naivne z toho dovodu ze neberie ohlad na to ze na belohradskeho otazku sa da odpovedat mnohymi standardnymi sposobmi. na jeden poukazal vk citatmi o povahe 'zmyslu' poezie. konkretnejsie, poukazal na to ze zmysel umelej poezie moze byt dany 'zvonku', interpretaciou citatela. vo svetle tohto vysvetlenia by ti uz moj komentar ktory citujes mal byt jasnejsi

~~"movsar, predpokladajuc ze naozaj odmietas odpoved vk, rad  by som to videl niecim zdovodnene pretoze samotny fakt ze sa rozvinuli interpretacie intecii autora legitimnost odpovede vk nepodryva" gramaticky, syntakticky i logicky je tato věta blbost.

- co je na mém závěru naivního?

- vk na žádnou odpověď k v.b. nepoukázal, jen zkopíroval učebnicově prázdnou větu z naprsoto okrajové literatury o literatuře

mozno som sa vyjadril prilis strucne a nepochytil si co vravim. ujasnil by som ti to, ale musel by si byt konkretnejsi: v ktorom momente si nadobudol pocit ze je myslienka neusporiadania. kde som sa podla teba zamotal, stratil nit alebo bol odvedeny od podstaty a zaplacal

m.j.: napříště bych ti doporučoval postupovat v těchto krocích: 1. dvakrát nebo v tvém případě i třikrát přečíst text; 2. uspořádat myšlenku, tj. co chceš sdělit, si nejprve ponech chvíli v hlavě; 3. myšlenku podej v kratších větách, v dlouhých se motáš; 4. vyhni se cizím slovům, jakkoli jsou notoricky známá, zjevně tě odvádějí od podstaty, ztrácíš nit a - PLÁCÁŠ.   

podanie romportlovho mlcania v zavere textu stylom vitazneho knock-outu vyznieva velmi naivne. napr odpoved na belohradskeho otazku na ktoru poukazal vk je jedna z legitimnych reakcii. navyse u pocitaca mozme hovorit tiez o motivacnom pozadi podobne ako u ludi hoci je v sucasnosti na dost primit urovni (co vzhladom na fascinujuce dosiahnute vysledky, napr. alphago, len potvrdzuje ohromny potencial). zaroven ma pobavilo ako movsar a vk vyhrotili 'spor' z postojov v ktorych vlastne protichodnost nie je. movsar, predpokladajuc ze naozaj odmietas odpoved vk, rad  by som to videl niecim zdovodnene pretoze samotny fakt ze sa rozvinuli interpretacie intecii autora legitimnost odpovede vk nepodryva

co očekávat od Fach-idiota?

Co dokáže počítač? Ta otázka se dá i obrátit: Co je vlastně člověk? Spleť neuronových kabelů, elektrických obvodů? Z těch "umělých" básní mě docela zamrazilo. Nejen že mají hlavu a patu, nejen že jejich autor - počítač "dokázal pracovat s juxtapozicí, gradací, elipsou", jak si všiml jeden ze zdejších redaktorů poezie (viz haijinův odkaz), ale dokonce dokázaly oslovit. Měla jsem podezření, že je prostřednictvím počítače ve skutečnosti tvořil sám programátor.

Teprve po přečtení celé sbírky mi došlo, že v těch básních je cosi stereotypního, něco postrádají, snad hloubku. Ale kdoví, co přinese budoucnost. Podobně divný pocit, jako při čtení těch básní jsem měla na elektroléčbě - ruka se mi "sama" pohybovala, jezdila sama po podložce sem a tam, připadala jsem si jako kyborg. Zdánlivě má všechno logické zdůvodnění, protože technikové a programátoři jen kopírují přírodu, přesto je naše podobnost se světem techniky až děsivá. Vůbec se nedivím, že "hranice mezi živým a neživým se za posledních 150 let trochu rozmazala", jak říká autor článku - viz odkaz.  https://www.ted.com/talks/martin_hanczyc_the_line_between_life_and_not_life/transcript?language=cs

haijine, díky za zastavení, smířlivý tón i názor. k mé reakci. dost si zakládám na tom, že chci korektní diskusi a nikdy nevyvolám spor ad hominem a už vůbec ne bez rozmyslu. ale opačně se mi to stává zhusta. a tady to tak bylo. vk se snažil provokovat, budiž, ale když začne natruc sdělovat vše opačně (jediný, kdo argument nepodal, byl on), tak co s tím? můžu to nechat být, ale nějak mi to občas nedá a zareaguju. máš pravdu, že to je zbytečné.

k podstatě. jsou i velká ryze abstraktní díla, třeba velká část z holana. ale já tak nějak přesto inklinuju ke konkrétnímu v umění, a to v literatuře i výtvarném umění. shoduji se s levi.-straussem, který řekl, že kultura je přece jen vystavěna na jazyce a abstraktnímu sdělení (je-li to vůbec sdělení) chybí hodnota nositele sémantického řádu. jinak řečeno - krásně abstraktní je i struktura křemene, ale román (anebo konkrétní poezie) je dílem člověka. anebo: pollock vs picasso kupříkladu..

haijine, mluvíš mi z duše :)

ach bože, ty budeš opravdu hlupák. copak ty někde argumentuješ? nejprve plácáš o omylu a tradici, pak zas cituješ z bezvýznamné literatury.. člověče, nejprve trochu mysli.

namísto krátkých úvodů bys měl volit kvalitnější zdroje poznání.

"Významom diela nie je to, čo mal autor na mysli v určitom momente tvorby diela, alebo čo si autor myslí, že dielo znamená, potom ako je dokončené, ale skôr to, čo sa autorovi podarilo do diela vložiť."

"Významom textu nie je samotný výrok, ale to, čo tento výrok robí, jeho potenciál pôsobiť na čitateľa. Interpretovať dielo preto znamená rozprávať príbeh čítania a prenikať k podstate postojov rozprávača na základe náznakov uvedených v texte a našich všeobecných vedomostí a bežných situácií."

J. Culler, Krátky úvod do literární teorie

tak nepochybně VLASTNÍ smysl poezie JE v motivačním pozadí autora. stejně tak už cca 100 let žijeme v době čtení, interpretace. na tomhle poli se rozvinuly dva směry, hermeneutika rekosntruktivní a integrativní. ta první těžiště interpretace vidí v autorově záměru, ta druhá přiznává výjimečnou úlohu samotnému interpretovi.nepřekvapuje mě, že autor jako ty, který nesvede (u)držet srozumitelnou linii textu, bude horovat pro druhý způsob čtení; protože sám netuší, o čem píše, bude rád, když si to každý čtenář pokusí domyslet. a malý dovětek pedanta. v literární vědě, natož při polemikách o poezii, je trochu hloupé používat slovo omyl. ale pokud by se nějaká slepá ulička pojetí poezie stala tradiční, pak je to jen dobře a svědčilo by to o jejím významu.   

tvrdenie, že zmyslom poézie je dešifrovať zámery autora, je tradičný omyl

sláva Bělohrádkovi :))

avi pre: napol ryža napol hranolky:)

dobrá zpráva...