Holka od Černého moře

Holka od Černého moře

Voní dálkou a solí, holka od Černého moře. Tátu má rybáře, v jeho ohromném břiše plavou jeseteři, sardinky a úplně na dně máselná ryba. Ona je ale štíhlá a krásná, jako by ani nebyla jeho. Jedou tramvají nábřežím, ale voda pod nimi je pro ně jen legrací. Ale oni se nesmějí, nemají smysl pro humor. Jen táta se z okýnka dívá jako máselná ryba. 

Večer je někdy…

Večer je někdy jako ze staré fotografie: nejasně důvěrný i záhadný. Poblíž ve tmě leží kočka, pospává. Prší, voda tluče o plech, dává nejasnou zprávu o světech blízkých a nesrozumitelných.

Paní Majda

Paní Majda žije v Michli a má ráda muže. V župánku otevírá dveře, návštěvníka pozve dál. Otevře láhev šampaňského, když má dotyčný žízeň, a když nemá, jen tak si povídají. Ne moc dlouho, protože touha na sebe nenechává čekat. A tak paní Majda odkládá župánek zasvítí bílým prádlem, které ale odloží vzápětí a nechá padnout svá těžká ňadra jako vysokou kartu do hry. A návštěvník hledí a neměl-li dosud žízeň, náhle je lapen žízní dítěte. A přisaje se k jednomu z těch cecků a padá mléčnou drahou, prostorem vzrušení až na samé dno vášně. Pak ho žena odstrojí, aby mu nebylo příliš těsno, a vyzve ho strávit pár chvil na loži. Protože je po obědě a je čas spánku. Tak jde čas na privátu paní Majdy.  

Navazbuvzetí pana Pelty

Nový příspěvek do dějin ikonografie: Navazbuvzetí pana Pelty. Andělé se samopaly a v kuklách podpírají muže barokních tvarů a mučednického výrazu, kterým říká ono už proslulé „nevinen“. Vyvádějí ho vraty na pankrácký vršek, kde v modré teplákové soupravě usedne k hodovní tabuli, aby z ešusu pojedl svou první dietní večeři.