Erotické hieroglyfy

Sny

Jdou měsíčnou nocí, křižují hlavami spících, proudí sem a tam, rodí se a mizí. Sny. A některé jdou jako beránci. A některé jak vlci.

Bouřka

Nebe se otevřelo vodě a hřmění. A tmě, v níž se zrodil svět. Za takových okamžiků člověkem prochází vzpomínka, zasutá na dně mytické paměti, vzpomínka na svět, jaký tu byl dlouho před námi. V tom je kouzlo bouřky: rozpouští naše já, zdroj útrap a nedorozumění.

Měsíc

Včera v noci nad Malvazinkami stál měsíc jako od pana Lady. Veliký, žlutý, strašidelný. I ticho bylo jako z obrázku. Jen ulicemi nechodil ponocný, světloi lamp už proudí tmou napořád. Ale na větvi u řeky možná seděl sinalý mužík a rybíma očima hleděl k hladině. A kočky na střechách byly neklidné.

Erotické hieroglyfy

I o nedělní půlnoci se lidé zavinují do erotických hieroglyfů. Stávají se nesrozumitelnými texty. A chtějí, aby je ten druhý přečetl správně. Ale jenom málokdy se to podaří, jako by tělesnost byla složitější než řeč Etrusků. Za každým druhým oknem, závěsem do ložnice, nerozluštěná záhada. 

Květnové noci

Není snadné vzít vážně, že květnové noci tady byly dávno před námi a dlouho po nás budou. A byly tady dlouho předtím, než jim někdo dal jméno po květech. Krajinou plnou lesů se tenkrát toulali první lidé, ještě pod nebem plným hvězd. Když si pak lehli s tváří zapřenou do té záplavy kosmických světel, snili. O jiných světech? o jiných životech? o jiných zápletkách? Sem tam některé ze světel padalo tmou a někdo to pak označil za znamení, naději na to „jiné“ ze snu. Než se květnové noci proměnily v současný les symbolů a šum technověku, byly docela křehkým časem drobných nadějí.