Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kontrola na očním - pokračování

01. 06. 2017
4
5
517
Autor
Jarrda

Vstupuji do vedlejší místnosti, je v ní přítmí. Ve světle stolní lampy sedí asi tak dvaatřicetiletá lékařka a dopisuje zprávu předchozího pacienta. Pozdravím a ona ani kývnutím neodpoví. Cítím, jak je vše kolem nasyceno její profesionální suchosti. Položím papíry od sestry před ni na stůl a pozdravím ještě jednou. Nic. Žádná odpověď. Po chvilce se rozhrká tiskárna a plive papír, na který dvě malé ručky frkají razítko a podpis.

 

„Sestři!“ syknou úzké rty. Paže se zvedají do výšky netrpělivě třepotají tím papírem.

 

Pětivteřinové čekání je proloženo dlouhým znuděným vzdechem. Sestra poslušně přibíhá, bere papír a odchází do svého zázemí.

 

„Tak vy jste pan Nováček? Sedněte si!“ vyzývá mne suchařka na stoličku před další přístroj. „Bradu do žlábku a čelo pořádně přitisknout!“

 

Poslouchám ji a pravým okem se dívám do útrob té mašinky.  Z druhé strany mne špehuje suché oko. Po krátké chvilce je úzký proud světla protivný a nepříjemný. Několikrát mrknu. Suchařka vzdychne. Mrknu opět, vzdychne opět. Mrknu, vzdychne. Mrknu, vzdychne. Je to jako oční tenis. Smečují dlouhým mrknutím a ona to vybírá dlouhým vzdechem, při kterém přechází ke svému stolu. Mezi tím, co si lehce hladím podrážděné oko, stihá zápis a recept na kapky. Pak bere do ruky žádanku na sanitu, jenž má podepsat. Následuje zase nudný vzdech, na který již nemám zájem plýtvat své mrknutí.

 

„Oko máte v pořádku. Vidíte dobře. Týden po jedné kapce pětkrát denně Maxitrol. Na ten máte již recept z Hradce. Pak čtrnáct dní třikrát Flucon. Samozřejmě, že zatím jen do pravého oka.  ...a na co potřebujete sanitu?“ Dva bílé prsty mi podávají recept.

 

„Nemám nikoho, kdo by mne odvezl zpět po operaci druhého oka.“

 

„Na první oko jste ji dostal a teď druhým vidíte. Musíte si zajistit vlastní odvoz, Ze sanity si taxika dělat nemůžete,“ rozhodne a rukou si zarovnává vlasy nejprve za pravé a pak levé ucho.

 

„Víte, nemám nikoho z rodiny, kdo by mne odvezl. Museli by si vzít dovolenou a tu jim ani nedají. Opravdu by mne nemohla sanita z operace odvézt? Když mne paní primařka objednávala na operaci do Hradce, říkala, že tam a zpět, mne odveze sanita. Mně stačí jen odvoz zpět. Tam se mohu dopravit vlakem.“

 

„Ne, sanitu vám nemohu podepsat. Jak říkám, jedno oko máte zdravé. Dobře s ním vidíte. Sanita je jen pro těžké případy.“ Žádanku s kopií trhá nadvakrát. „Tak jeďte taxikem, nebo si můžete sanitu zaplatit. Dva a půl tisíce.“

 

„Víte, kvůli šedému zákalu, jsem musel skončit v práci. Neviděl jsem na objednávky, byl pomalej a nepřečetl dodací listy. Pravým okem jsem viděl v mléčné mlze jen obrysy a bál jsem se nebezpečí opaření či jiného úrazu. Jistě si to dokážete představit, co obnáší práce v kuchyni. Na ulici mne zdravili lidi a já je ze dvou metrů nepoznal. Před operací jsem dělal výpomoci na černo, abych měl na živobytí, zdravotní pojištění a operaci. Na právoplatnou smlouvu mne nechtěl nikdo zaměstnat. Chybou bylo, že jsem nešel na pracovní úřad, ale s tím už nic nenadělám. Čekám, až moje oči budou v pořádku a u nového zaměstnavatele mi závodní lékař potvrdí vstupní prohlídku. Nejsem na tom nyní finančně tak, abych si mohl dovolit taxika na padesát kilometrů, či zaplatit sanitu. Opravdu by to nebylo možné?“ vysvětluji mou situaci.

 

„Je mi líto, už jsem o tom rozhodla. Sanitu vám nemohu napsat. Urovnává si opět vlasy za uši a dodává: „Z mé strany je to vše. Pokud ještě něco ke mně máte, krom té sanity…“

 

„Ne nemám, jen mne mrzí, že opilce s dvěma stehy z chirurgie sanita odveze domů. Stalo se, že ho i na jeho přání vyložila u hospody a pro mne sanitu nemáte. Nikdy jsem nic nesimuloval a řádně platil zdravotní pojištění. Nashledanou!“ otáčím se rozlobeně a procházím ven kolem udivené sestry, které mávnu na rozloučenou.

 

Před nemocnicí se nadechnu, nasazuju tmavé brýle. I přes ně mne sluneční paprsky bolestivě uhodí do pravého oka. Rukou si ho zastíním a rozhlížím se po té nádheře. Ty krásné barvy s jasnými obrysy. Žádná rozmazaná mléčná šeď. Zas normálně vidím! Zatím sice jen na jedno oko, ale vidím! Ten odvoz musím někde sehnat!

 


5 názorů

Jarrda
06. 06. 2017
Dát tip

Lakrov: Ahoj. Ono to mnohdy ani není o systému, jako o lidech.  Díky za návštěvu.


Lakrov
06. 06. 2017
Dát tip

Z téhle druhé části (narozdíl od té první, radostné, plné nadšení)  je cítit spíš kritika našeho zdravotního systému. Tuším, že tak to  i bylo myšleno.  Tip.  


Jarrda
02. 06. 2017
Dát tip

agáta: Zdravím. Těší mne tvá nabídka s odvozem. Díky.

gora:  Ahoj, hoj. Děkuju za návštěvu. Nějak mne ty mini baví psát. Motivuje mne ten přítomný čas. S tou chybou máš pravdu. Opravím ji.

Potěší mne, když zabruslíte na příští mini. Dozvíte se jak to dopadlo.

 


Gora
02. 06. 2017
Dát tip

Ráda jsem, Jarrdo, myslím, že podobné miniatury jsou tvojí silnou stránkou.

Myslím - překlípek:  šperuje - asi špehuje?


agáta5
02. 06. 2017
Dát tip

..bych tě tam hodila autem, kdybys řekl :)

je to těžké, co je možné pro druhého, není možné pro prvního... ten závěr mě ale přesvědčil, že není všem dnům konec a ty to nakonec zvládneš... čteš se dobře :)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru