Májový déšť

Venku se koná přehlídka dešťových kapek,

odpařují se, při dopadu na rozpálený asfalt.

Podobně jako dětství na pracovním stole

mezi papíry, tužkami a grafickými návrhy,

kde už mám jen bezbranně položenou hlavu

mezi knihami, diáři, básněmi a kapesními sny

oděnými do okázalých rób nesplněných tužeb

za nocí rozjasněných pokojnou lampičkou.

*

Ťuk, ťuk, s prosbou škemrá deštík za okny,

zkouší to ventilací, už nestačí mu parapet.

Zavírám na kličku, slzavé pramínky až lokny

tančí po zamlženém skle chmurný kabaret.

Nezvaný host, tak žádostivý, zkouší to dál.

Omlouvám se příteli, dnes večer nejsi zván.

Trvalo jen pár chvil, než ozvalo se klap, klap

z posledních sil, však, už jen na okapní žlab.