Dokonalé doučování

Dokonalé doučování

„Odpoledne  přijede Jana z Jaroměře. Doufám, že se těšíš.“ Volá na mě mamka z chodby.

„ Určitě? Co by tu dělala.“ Neměl jsem vůbec náladu setkat se svojí přechytralou tetou. Jsem alergický na její utažený culík.Připomíná mi tím koně. Kdyby nosila rozpuštěné vlasy, vypadala by snesitelněji.

„Bude tě doučovat. Nemysli si, že nic nevím. Jak si to představuješ. Hrozí ti čtyřka z češtiny.Takhle se na gymnázium nedostaneš.“

Zamlčel jsem jí třídní schůzky. Jak je možné, že všechno ví?

„ No nekoukej jak puk. Potkala jsem vaši třídní v obchodě. Dost se divila, že nakupuji. Prý si tvrdil, že mám angínu a velké horečky. Až dorazí večer táta trest tě nemine. Takhle hloupě lhát, že se ani trochu nestydíš.“

Můj trest bude doučování. Nic horšího mě už potkat nemůže. Zaplul jsem do svého pokoje. Měl jsem jít s klukama na brusle. Pěkně pokažený den. 

„ Nikde se nezavírej. Za půl hodiny je tady. Vyzvedneš jí na nádraží.“ Rázně mi poručila. Ještě štěstí, že po mě nehodila ten hnusnej hadr, kterým stírala chodbu.Narazil jsem si nejšpinavější kšiltovku a vztekle zabouchl domovní dveře. Doufám, že mě nepotkají kámoši. Smáli by se mi, co si to vedu za větev.

Na  nástupišti jsem jí nemohl najít. Super, to bych mohl stihnout brusle.

„ Ahoj Marku, prý plaveš v čestině? Co na mě tak civíš, jsem Petra tvoje sestřenka. Moje máma nemohla dorazit, tak mě poprosila, abych ti pomohla já.“

Tohle krásný stvoření je moje příbuzná? Hlavně nesmím začít koktat.

„ Aa, aha, ty máš  jiný vlasy, vůbec jsem tě nepoznal.“

„ Jo, jsem na blond.“ Zářivě se na mě usmála. Dodal jsem si odvahy a podíval se jí do blankytně modrých očí.

„ Nešla bys do cukrárny. Zvu tě.“

„ Pokud se tam budeme učit český jazyk. Mám zajímavě učebnice, neboj bude to zábava.“

Nevím co je horší. Otravná teta, nebo kouzelná sestřenice. Copak se v její přítomnosti můžu soustředit na učení. Proč si musela obléct tak krátkou sukni. Když jsem se jí zadíval na opálené dlouhé nohy, byl jsem červený až za ušima. Můj obdiv si přímo užívala.

„ Tak co bude s tím doučováním.“ Vážně se na mě podívala.

Ona si nedá pokoj. „ Fajn, jdeme domů.“

Blížili jsme se k náměstí.

„ Nedáme si přeci jen zmrzlinu.Žadonil jsem.

„ Dobrá, jednu malou.“

„ Sedni si na lavičku, hned jí donesu. Chceš vanilku nebo borůvku?

„ Vanilku prosím, nerada bych měla modrou pusu.“

Támhle jdou kluci, to se mi náramně hodí.

„ Nazdar, kde se flákáš a kde máš brusle?“ Povídá můj nejlepší kámoš Robert.

„ Mám rande. Támhle sedí jdu jí koupit zmrzku.“

„ Kecáš a jak dlouho s ní chodíš?“ zajímal se dlouhán Patrik.

„ Asi čtrnáct dní. Je z Jaroměře.“

„ Tak nás seznam.“ Dorážel Robert.

„ Jasně.“ Přidali se ostatní.

„ Až jindy hoši.“ Kvapně jsem se rozloučil . Poručil jsem si dvě velký vanilkový zmrzliny. Chtěla sice malou, ale musím machrovat před klukama. Jak je znám, určitě budou šmírovat za rohem ulice.

„ Tady máš, krásná vílo.“ Podával jsem jí zmrzlinu a přitom jí lehce políbil za ucho. Překvapivě mi nedala facku a má zmrzlina neskončila na nových kalhotách. Sedl jsem si těsně vedle ní. U kamarádů mám vyhráno. Ale co dál? Zkoumavě se na mě podívala a stiskla mi stehno.

„ Mohl si sis dovolit víc. Vím, že si se předváděl před těma hochama.“

„Promiň, já nechtěl.“

„ Nic se neděje. Zítra ve škole budeš král a to za to stojí.“

„ Jasná věc. Díky.“

„ Máš na to, najít si skutečnou holku.“

„ Nevím, jsem nemehlo.“ Pokrčil jsem rameny a díval se do země.

Na náměstí jsme si povídali až do večera K doučování jsme se nedostali. Setřenka  mi dávala rady jak zaujmout opačné pohlaví. To je přeci taky důležité vědět. Ušetří mi to spousta trapností. Mohl jsem na ní oči nechat. Je chytrá a zábavná. Pasoval jsem jí na nejlepší kamarádku a doufám, že nám to vydrží dlouhá léta. Půjčila mi svoje staré učebnice češtiny. Slíbil jsem jí, že si vyplním pár pravopisných cvičení. Příští středu mi je přijede zkontrolovat a vrhneme se do intenzivního učení. Už se  začínám i těšit. Kdybych dokonce školního roku vytáhnul známku z trojky na jedničku, učitelku Vomáčkovou by asi  kleplo. No, možná trochu přeháním, ale zázraky se přeci dějí. Chci být jedničkář a chodit s nejhezčí holkou na škole. A mámě slibuji, že tu milovanou špinavou rozdrbanou kšiltovku už nadobro vyhodím do popelnice.

 

 

---